Myšlenka na den

Proč nevnímám Boží přítomnost, když podle všech teologických příruček je Bůh všudypřítomný? Mám svou představu o tom, jak to má vypadat. Možná jsem si vysnila, jaké bych chtěla, aby to bylo. Jak se má projevit Jeho Božská přítomnost ve všech barvách, vůních a zvucích. Třeba očekávám zlatá oblaka jeho slávy, vůni kadidla a mohutné vytrubování, jak je to popsáno v bibli při slavnosti zasvěcování Šalamounova chrámu. Pak samozřejmě i mé prožívání této přítomnosti by mělo odpovídat. Změklá kolena, takže sotva stojím, slzy dojetí, chvění, pocit posvátné bázně… prostě něco velmi zvláštního. Když se to ničemu z toho nepodobá, není to ono. Není to ta pravá Boží přítomnost.

Možná jste si to takhle přesně nikdy neformulovali, máte to někde v podvědomí, ale nejste spokojeni s ničím menším bez ohledu na to, že tohle si přejete zažít každý den doma v posteli pod peřinou. Což možná ani nejde.

Možná nevnímám Boží přítomnost a blízkost proto, že mám problém. Jaký problém? Třeba sama se sebou. Neodpustila jsem si nějaké provinění a zdá se mi, že jako hříšnice nemohu Boha nijak zažít. Možná jsem rozzlobená na někoho jiného a to je důvod, který mi brání Bohu pohlédnout do očí. Nejhorší možností je, že mám problém přímo s Ním. Třeba ani nevěřím, že je. To by byl vážný problém. Nebo se Ho bojím, protože mu nedůvěřuju. Kdo ví, co by po mně chtěl? Třeba bych Jeho nárokům nedokázala nebo nechtěla vyhovět.

Od té doby, co mi došlo, že Bůh je fakt dobrý, se můj modlitební život velice prosvětlil. Mám radost z kradmých chvilek, které spolu můžeme trávit. Opravdu si užívám to vědomí, že Ho nemusím zvát, aby ke mně přišel, že stačí být chvíli zticha a vím, že tu je.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.