Myšlenka na den
*Tajuplné dveře*
Nedávno mi moje malá vnučka mezi řečí řekla: „Babi, včera jsem říkala kamarádkám, že chodím s Tebou do nábožka a ony vůbec nevěděly co to je.“ „A cos jim řekla?“ „Nooo, že si povídáme o Ježíši a Marii, příběhy z Bible, zpíváme, tancujeme, kreslíme. Asi to stejně nepochopily.“
„To nevadí,“ řekla jsem „když jim třeba povyprávíš, co ses tam dozvěděla a jaké to tam je, někdy přijdou s Tebou.“ „To nevím, ony si myslí, že Ježíšek JEN nosí dárky…“ pokračovala zamyšleně a já si uvědomila, jak to pro ni mezi nevěřícími dětmi musí být v těchto situacích těžké a jak je důležité s ní o tom mluvit. Jak ji vést k tomu, že věřit v Boha je přirozené a krásné. Myslím, že to potřebujeme sdílet i my dospělí, protože často nedokážeme uhájit víru ani sami před sebou. V tom jsou myslím děti oproti nám statečnější.
Z našich pocitů pak pramení malá radost z víry, slabá odvaha a schopnost zvěstovat ji ostatním. Většinou mlčíme. I dnes ale pro víru lidé umírají. Někdy mám pocit, že s ní nechceme nikoho obtěžovat. Je to přece jen o svobodě. Ale my bychom měli být něčím jiní. Mělo by na nás být vidět světlo radosti, přitahovat lidi kolem jako lampa noční motýly uprostřed noci. Co když mi nějaký hledající člověk položí zásadní otázku:" A Ty tomu věříš?“ Moje reakce může být pro něj zcela zásadní. K Bohu přivést, nebo i definitivně odradit.
K tomu, abychom žili radost z víry, potřebujeme v srdci bezmeznou Lásku – a jak se říká –taky „kliku“. Ten pojem znáte, že? Člověče, ty máš ale kliku“ znamená “Člověče, ty máš ale štěstí!“ Ano, víra je štěstí, víra je velký dar.
Anglický malíř William Holman Hunt nazval svůj obraz „Světlo světa“; lidově se mu začalo říkat „Ježíš u dveří“. Obraz vznikl v roce 1854 a do dnes je v katedrále svatého Pavla v Londýně. Ježíš na něm tluče na dveře bez kliky. Jde o vyobrazení z knihy Zjevení svatého Jana: „Hle, stojím přede dveřmi a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě.“ Nevchází silou, ale čeká a pokorně klepe na dveře mého srdce.
Kdo máme onu „kliku“, překonáme pochybností a zevnitř mu srdce otevřeme. Máří Magdalena slyšela hlas Ježíše zmrtvýchvstalého, protože je poznalo její srdce. A Ježíš věděl, že zásadní informace o něm je v dobrých rukou, protože Marie přesvědčí ostatní - svou láskou. Jí oni uvěří. A tak je to s námi. Jen skrze naši Lásku dokážeme přesvědčit ostatní o Jeho existenci. Pokud z nás svítí vnitřní radost tak, že si ji všimnou kolem, uvěří. Tak nám všem přeji mít tu „kliku.“
Tamara Suchánková, Kroměříž
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
