Myšlenka na den
Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu. (Mk 1, 15)
Text z Markova evangelia, který se čte v postní době, říká, že Boží království se přibližuje, že není jen někde v neznámu, chladně a nedostupně vzdálené. Naplnil se čas - tím se nemyslí jen “chronos”, čas odněkud někam, ale daleko víc “kairos", čas k něčemu, čas příhodný, čas, který je příležitostí ke změně, k nové cestě. Člověk má na toto zavolání, na toto vědomí odpovědět otevřeností svého srdce, obrácením. Ono “čiňte pokání” se někdy totiž překládá také jako “obraťte se/proměňte se” a věřte evangeliu. Změňte směr, tak, jako když byste se otočili za někým, kdo na vás na ulici zavolal. Stejně tak nás totiž volá Bůh. A neznamená to, že po tom zavolání a obrácení vykročíme a jdeme za Bohem slepě, naopak, to “obraťte se” znamená, že dostáváme darem jiskru porozumění kam a ke komu vlastně máme jít. Tedy máme se obrátit a přijmout směr, který evangelium ukazuje, to je význam onoho “věřte evangeliu”. Ale troufám si dodat - nevěřte mu slepě, ani otrocky, ani fundamentalisticky! Věřte mu svobodně, pochybujte, vzdělávejte se a ptejte, hádejte se a nesouhlaste, hlavně žijte a mějte při tom všem srdce otevřené a v něm jiskru poznání, porozumění a planoucí oheň lásky.
Chodívají za mnou lidé, kteří se obrátili, kteří uvěřili a chtějí přijmout svátost křtu. Většina z nich při první návštěvě, prvním kontaktu, očekává zdlouhavé přípravy, přesné dogmatické vytyčování duchovní cesty, možná i nějaké přezkušování, výuku, či jak se dneska říká “nalejvárnu”. Prostě dlouhou cestu, na jejímž konci je čeká kýžená svátost jako nějaká “odměna” za jejich vynaložené úsilí, za dobře vykonanou práci. Mám pro tyhle lidi překvapení - říkám jim, že cílem a odměnou je duchovní cesta samotná a výbavou a největší přípravou právě ono srdce otevřené, uši nastražené a oči bdělé, nejen teď, ale zas a znova, stále a pořád. Jinými slovy: je-li žák připraven, učitel přichází. Když Bůh zavolá a člověk to slyší a obrátí se, je vlastně už na cestu připraven, je to onen zmiňovaný kairos, příhodný čas vydat se na novou cestu. Je to cesta, která je vlastně velmi krátká - jak říká jeden z duchovních učitelů Eduard Tomáš měří pouhých 37 centimetrů, což je zhruba vzdálenost, která dělí hlavu od srdce. Těch symbolických a krátkých 37cm je ale tou nejdůležitější duchovní cestou, zároveň možná také cestou nejdelší, protože se na ní každý den musíme vydávat znovu a znovu.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
