Myšlenka na den

*Boží motýlci*

Dnes Vám chci opět vyprávět o zážitku s dětmi. Nutno dodat, že ve třídě náboženství mám třináct prváčků - samé holčičky, takže si asi umíte představit, jak to tam vypadá. Všechno na růžovo, copánky, sponečky, šatičky a neustálé štěbetání. Když tak přišly první den v září, opravdu mi vykouzlily srdečný úsměv a hlavou mi bleskla myšlenka: „Bože, tak to se Ti podařilo. Jak Tě budeme s tímto „růžovým materiálem“ a ještě v takovém počtu hledat? Tady je to „Barbieland!“

Brzy jsem ovšem pochopila, že Bůh jako vždy ví, co činí a že to hledání bude úžasné.
V jedné z hodin jsme se dostaly k housence, která se promění v motýla a že to můžeme připodobnit k době postní, kdy se i člověk může změnit. Řekli byste - těžké téma? Pro dospělého možná, pro děti – kdepak!
Začátek, pravda, nebyl úplně snadný. Po krátkém úvodu jsem řekla jen: „Tak třebas - odmlouváte mamince?“ Nastalo hrobové ticho a vyděšené pohledy, které skrývaly větu: „Jak to může vědět?“ Až jsem se musela začít v skrytu smát. Ticho prolomila moje vnučka Adélka, zvyklá se mnou mluvit o všem: „Já jsem dneska mamce asi trošku odmlouvala.“ A hned se přidala Julinka: „A to já zrovna dnes ráno byla na maminku docela hubatá, protože jsem si nechtěla obléct šatičky, které mi připravila.“ A pak už to jelo. Jedna přes druhou povídaly, jedna, že moc nepomáhá s úklidem, druhá, že se hádají se sestrou a třetí, co dnes řekla kamarádce ve škole. Naslouchala jsem, vnitřně nadšená z toho, s jakou důvěrou se svěřují a jak dokážou říct, že je to či ono mrzí.

A tak jsme se během malé chvilky zakuklily a začaly sledovat, jestli už ta proměna začala. Po každém takovém svědectví jsme si řekly, jak by se to dalo napravit. Děvčata měla tolik nápadů, co by mohla změnit a jak by se mohla polepšit, že kdyby to slyšeli rodiče, radovali by se.

V té chvíli jsme si představovaly, že už nám raší na zádech křidélka. Asi se teď smějete, ale byla tam! V závěru hodiny všechny holčičky křídla na sluníčku pěkně protáhly a vesele jimi mávaly a létaly po třídě.

A kdybyste viděli ty obrázky, které nakreslily. Jeden motýl hezčí než druhý, vůbec se jim nechtělo domů.

Tyto chvíle mám nejraději, když otevřu na faře dveře od třídy a řeknu rodičům, aby si už děti už vzali, že nechtějí odejít dobrovolně. Co víc si přát …

A tak i Vám přeji, zkuste se na malou chvíli opět stát dětmi a sem tam zkontrolovat, jak jste na tom, jestli už Vám taky raší křidélka. Vůbec to není špatné.

Tamara Suchánková, Kroměříž

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.