Myšlenka na den
Společenství vzniká jako nejcennější produkt setkání. Slovníky označují společenství jako vzájemný důvěrný přátelský vztah. Je to něco tak vzácného, že to mnoho lidí vůbec ani nezná. Přesto, že není úplně snadné takového vztahu dosáhnout, stojí velmi za to o něj usilovat. Společenství totiž není něco, co máte jednou pro vždy. Dosažení společenství ani neznamená, že se musíte nějak dobře znát s těmi, s nimiž jej dosáhnete. Je to tajemství.
Prožíváte-li společenství, nějak podvědomě víte, že jste jedno. Cítíte, že vaše duše se dotýkají. Víte, že jste sjednoceni v radosti a pokoji. Nejde to uměle vyprodukovat, musí se to svrchovaně stát. Nepochybně to má něco společného s Bohem. Přitom o náboženství tu v žádném případě nejde. Společenství můžete prožít i s příslušníky jiných náboženství, nebo dokonce s lidmi, kteří žádné náboženství nemají. Já nevím, jak to Bůh dělá, ale to fascinující. Miluju ho za to.
To se tak sejde pár lidí, protože spolu chtějí být. Po počátečním zmatku a překrývajících se rozhovorech dojde k tichu. Pak někdo něco řekne a všichni se cítí osloveni, všichni prožívají nadpřirozenou jednotu. Může se překotně mluvit, nebo zarytě mlčet. Je to už jedno. Všechny nějak prostoupil Bůh. Ten pocit sounáležitosti a jednoty je opojný. Vědomí bratrství a sesterství je tak obohacující a podnětné. Nemůžete neprožívat hlubokou vděčnost, že jste to mohli zažít. Ne vždycky se to povede. Ne pokaždé se společenství podaří dosáhnout. Ale je to důvod, proč se znovu a znovu setkávat.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
