Myšlenka na den

Jeden kazatel šel na procházku. Cesta ho vedla osamělou ulicí a on se tiše v duchu modlil. Na konci ulice stál mohutný strom. Kazatel došel až ke stromu a měl neodbytný dojem, že ho Bůh chce na něco upozornit. Zastavil se a hleděl do koruny. Pozoroval, jak se k nebi vinou mohutné větve a jak se rozdělují do působivého tvaru koruny. Sledoval dokonalou konstrukci, všímal si bohatosti drobných výhonů a záplavy svěže zeleného listí. V rozsoše větví zahlédl hnízdo. Upřeně zkoumal, co mu chce asi Bůh sdělit.

Nějaké osobní poselství? Počítal větve, hledal nějaký symbolický význam. Nezdálo se mu, že by něco dávalo takový smysl. Možná nějaký pokyn ke službě? Hluboce přemýšlel o verších v bibli, které mluví o stromech, větvích, výhoncích, listech nebo hnízdech. Nic mu však nepřipadalo jako to pravé. Co mi tím chceš, Bože, říct? V mysli mu vyvstala věta, která musela být od Boha, protože byla tak překvapivá. Nic, jen chci, aby sis všiml, jak se mi ten strom povedl.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.