Myšlenka na den

Já vím, jsem někdy hrozně zbrklá. Reaguju moc rychle, nedám si čas na promyšlení, nezvážím všechny důsledky a souvislosti. U zkoušek jsem vždycky chtěla jít první na řadu, u zubaře taky. Nerada věci odkládám, bojím se, že bych na ně třeba zapomněla. Sympatizuju s postojem: Radši to mít rychle za sebou než se unavovat čekáním.

Někdy to ale nejde. Nemám potřebný materiál, takže buchty neupeču ještě dnes večer. Není vhodné počasí, a tak nemůžu prádlo pověsit ven. Na vernisáž nepřijdou lidé, nebo prostě nemám nápad. Musím počkat, až se okolnosti uzpůsobí, nebo až budu v lepší kondici.  Musím věc zkrátka odložit. Nemůžu dnes napsat myšlenku na den, protože prostě žádnou kloudnou myšlenku nemám. Zítra bude líp. Zítra ovšem je od rána takový kolotoč, že si na milou myšlenku ani nevzpomenu. Během celého dne nemám ani čas se zastavit, natož vzpomínat na myšlenku. To přijde až večer. Ou, něco jsem měla udělat, ale jsem tak unavená, že je mi jedno, co to bylo. Prostě to odložím na zítra. Druhé zítra je klidný den, možná by mne i něco hezkého napadlo, ale problém je v tom, že odložený úkol ztratil na své naléhavosti. Tak nějak jakoby bledne. Je to odložené. No a průšvih je hotový.

Nerada věci odkládám, když nemusím. Zdá se mi, že odložené úkoly nejen blednou, ale dokonce i jaksi bobtnají. To by snad mohlo být tím, jak se na ně lepí pocit viny. Zdá se mi daleko obtížnější pouštět se do odložených prací než do těch čerstvých. Jak to máte vy?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.