Myšlenka na den

„Bez pravidelného cvičení se ničeho nedosáhne,“ pravila nafoukaná lady de Bourgh ve snaze poučit a peskovat svou půvabnou mladou návštěvnici Elisabeth v románu Pýcha a předsudek. Týkalo se to hraní na klavír, ale my na dnešním stupni rozvoje poznání si dokážeme dovodit, že se to týká jakékoli oblasti lidské činnosti.

Pro spoustu oblastí máme nadělenou přiměřenou míru přirozených předpokladů. Každý má trochu hudebního talentu, nějaké ty fyzické schopnosti, výtvarný cit. Nejvíc se vyznám v té oblasti hudebního obdarování. Studovala jsem to. Obecně se ví, že každý člověk dostal nějakou přiměřenou míru hudebního talentu. Jsou jedinci, kteří dostali víc, jsou osoby, které to mají vynahrazeno jinde. Ale ta masová většina se nemůže vymlouvat. Každý trochu talentu dostal.  Proč je tedy tak málo hudebníků? Protože málokdo byl v dětství rozvíjen. Jsou děti, s nimiž si nikdo nic nezazpíval, dokud se nedostaly do nějakého školského zařízení. Nikoho v rodině ani nenapadlo, aby se zajímal o talenty nebo nadání dítěte, natož o jejich rozvoj. Když se o některé dary od dětství nestaráte, je pak mnohem těžší s nimi něco podnikat, když jste velcí nebo dokonce dospělí. Ne že by to nešlo! Je to ale obtížnější a někdy skoro nemožné.

Slyšela jsem už různé výmluvy. Maminky tvrdí, že nemohou se svými dětmi zpívat, protože ony zpívají asi hrozně falešně. Nikdy se to neučily. Nikdo si s nimi doma nezpíval. Je to hrozný omyl. Tohle děti nijak nepoškodí. Největší ztráty utrpí, když vůbec nepoznají tu rozkoš zpívat si s maminkou. Když nemohou mlátit vařečkami do hrnců ve snaze napodobit bubínek. Když neusínají ponořeni do zvuku maminčina hlasu, který jen pro ně něco něžného pobrukuje.

I nepatrné nadání lze rozvíjet a ono může přinést překvapivé ovoce.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.