Myšlenka na den
Maják u dálnice
Léta a léta jsem jezdila po dálnici D1 do Brna a zpět a nad Rohlenkou vídala doslova zářící kapličku s červenou střechou. Říkala jsem si jak je krásná, ale nikdy jsem tam nezajela. Až jednou jsem neodolala volání někde uvnitř v srdci a vzala jsem to přímo k ní. Jakási síla mě tam táhla. Šla jsem nahoru ostrým svahem, až se začala vylupovat zářivě bílá kaplička. Zasvěcení? Panna Maria Sněžná. Otevřel se mi nádherný pohled do okolí. Připadala jsem si tak blízko nebe … Ten pocit pohlazení jsem potřebovala. Vřele vám doporučuji zajet se ke kapli tam podívat. Nedá se přehlédnout. Stojí jako maják a volá.
Stála jsem tam, dýchala zhluboka a žasla … sáhla jsem na kliku, nebylo zamčeno! Vešla jsem dovnitř a cítila, že tam nejsem sama. Příval Lásky byl tak neskutečný, že mi vyhrkly slzy a nechtělo se mi odejít. Vytáhla jsem z kapsy bílý Růženec. V té chvíli jako by mě Bůh i Panna Maria hladili a ujišťovali, že všechno bude dobré a že jsou se mnou a že ví. Usmívala jsem se potom celou cestu až domů.
Bezmoc, slabost, malost, nevědět kudy kam, znamená moci pocítit pravou pokoru a odevzdanost. Otevřu dlaně a pouhým gestem vše pustím nahoru a řeknu: "Pane, tady jsem, přijímám všechno, i když je to těžké. Pomoz mi prosím, udělám všechno, co budeš chtít, půjdu tam, kam mě povedeš … odevzdávám se ti ". Pak se začnou dík zázraky; věřte mi, že vím, o čem mluvím, prožila jsem to.
A pak ten moment, kdy se dívám kolem sebe a toužím pomoct druhému člověku, i když mám sama trápení. A jsem vděčná Pánu, že mě poslal do cesty právě tomuto člověku, abych mu mohla říct, co vidím Jeho očima … Může pomoc odmítnout, ale aspoň jsem to zkusila.
Proto si nás vybral, proto si nás kdysi dávno vysnil a pak stvořil. Abychom se v životech potkávali a vzájemně si pomáhali, protože každý má nějaký dar, který naučí něco toho druhého a posune ho dál.
Četla jsem kdysi hlubokou myšlenku: "Nejpodstatnější je v chrámu oběť. Oběť za ty, kdo hřeší, bloudí a nemohou si pomoci vlastními silami. Tam, v blízkosti oběti, Kristus zůstal a rozjímal. A tam ho můžeme najít i my. Pokud chceme Krista skutečně najít, musíme jít tam, kde je. Jít do jeho oběti, spolu s ním se stát obětí pro dobro svých bližních. Pokud se toho odvážíme, okamžitě budeme vědět, že jsme jej našli. Nelze popsat slovy, jak se to pozná. Je to totiž jako s láskou - když přijde, prostě víte, že tu je.
Tamara Suchánková, Kroměříž
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
