Myšlenka na den
Mám ráda opakující se přírodní jevy. Miluju ve větru poletující žluté listí na podzim, rej sněhových vloček v zimě, rašení mladých jarních pupenů a letní horko. Nemůže mi to nikdy zevšednět. I když to samozřejmě nikdy není úplně stejné, tak je to velmi podobné a mohlo by to být vlastně nudné. Zase padá listí, zase sněží, zase pučí pupeny, zase je vedro. Nikdy mě to nenudí. Já se těším, že to bude stejné! Spokojeně sleduju, jak se přirozeně projevuje vesmírný řád Božího stvoření.
Když tedy na podzim shrabávám spadané listí (a nad naší pidizahrádkou se vypíná fakt vysoká a rozložitá lípa), když na jaře myju okna, v létě chodím na koupaliště a v zimě brouzdám sněhovou břečkou, nijak mě to nemrzí. Je to rok za rokem stejné a já se cítím být součástí toho opakujícího se řádu vesmíru Božího stvoření. Cítím, že věci jsou, jak mají být. Co se může a mělo by měnit, je můj pohled. Vždycky přece mohu najít něco nového, něco, co jsem ještě neocenila, něco, v čem jinak a nově zahlédnu cíp Božího pláště.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
