Myšlenka na den

Dítě Ježíš poprvé navštěvuje Otcův Chrám.

Těžko je člověku vcítit se do skutečných pocitů protagonistů dávného děje, když už je známý výsledek. Totiž – ano, to Dítě byl, je Syn Boží, ač se to zdá být krajně nepravděpodobné.

Mohli bychom říci, že při Uvedení Ježíše do Chrámu před tvář Stvořitele – jaký paradox - Bůh Otec nevyužil jedinečné marketingové příležitosti ukázat vyvolenému národu, že spása už je blízko, v tom malém človíčkovi. Radujte se, veselte se. Nic. Rodiče jej nesou k obřadu – a život lidí kolem plyne, jako by se nechumelilo. Jsou tu ale duše, které už navštívil Duch svatý a dal jim skrze čisté srdce také pronikavý zrak. Díky tomu zažili něco, co snad mohli pocítit i další poutníci a kněží a personál chrámu. Jen o těch dvou víme. Mimochodem - je zajímavé, že o starozákonním knězi, který provedl obřad, není ani zmínka.
Nezneklidňuje vás to, milí posluchači? Simeon měl moudrost stáří a taky obrovskou pokoru, v hymnu je to vyjádřeno slovy: Ať raduje se Simeon, dnes může říci: To je on! A taky si doma nezapomněl brýle. A prorokyně Anna? Sloužila Bohu postem a modlitbami. A radovala se z tohoto dne až do smrti.

Co z vlastností těch čtyř milujících bytostí – Simeona, Anny, Marie, Josefa kolem Ježíška máme my? Mám šanci spatřit Děťátko, které obrátí svět vzhůru nohama? Jsem skálopevně přesvědčen, že ano. Jeden z dřívějších názvů dnešního svátku je Setkání. To se mi moc líbí. Setkání s úžasnými výsledky: Simeon je bezmezně nadšen, klidně rád umře, když už nemůže zažít nic krásnějšího. Stařenka Anna jakbysmet. Maria s Josefem dostávají nečekaný dar v podobě potvrzení vyvolení Synka. Radost těch, kteří touží po Boží blízkosti, po odpuštění, po účasti v jeho království je nakažlivá tak, že ani za dva tisíce let nevybledla. Předávejme prosím tuto radost dál. Hromniční svíce ať je naší radosti potvrzením. To vám, milým posluchačům přeje otec Martin Holík.

 

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.