Myšlenka na den
Občas to slýchám. Někdo vášnivě vykřikuje, že má přece právo na štěstí! Zní to velmi přesvědčivě. Právo je právo. Všichni to musí pochopit. Opuštěný podvedený partner, vyděšené zraněné děti, zklamaní rodiče a přátelé, prostě všichni musí chápat a přijmout, že štěstí jednoho člověka, na něž si osobuje nezadatelné právo, budou muset oni svým štěstím zaplatit. Jejich právo na štěstí zde neplatí. Bylo zrušeno. To není fér!
Jasně, že není. Protože ani žádné právo na štěstí neexistuje. Kdo by nám je dal? Uplatňovat každé takové samozvané právo je projevem čirého sobectví. Jak by nám mohlo opravdové štěstí přinášet jednání, které jiné lidi bolí? Na půdě z výčitek a prolitých slz žádné štěstí nevykvete. Právo na štěstí neexistuje. Máme pouze možnost se rozhodnout obětovat své pohodlí, svůj prospěch, svůj klid a spokojenost někomu jinému. Pak pocítíme štěstí. Čím těžší je ta oběť, tím hlubší lásku ukazuje. Kdo druhého nejvíc nesobecky miluje, bývá nejšťastnější. Kdo hledí na sebe a svůj prospěch stejně jako na prospěch druhých, prožívá štěstí dvojnásobné. Nestačí mu totiž, aby se dařilo pouze jemu samému, ale ke štěstí potřebuje, aby se dařilo také jiným.
Štěstí a radost je jediná komodita, kterou můžeme darovat, aniž bychom ji vlastnili.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.