Myšlenka na den
Napadlo mě, že možná přesně nevíte, co by tím obyčejným štěstím mohlo být. Když mi tak přejí Hodně štěstí při příležitostech, jako jsou mé narozeniny, mám svátek nebo je Nový rok, co pak můžu očekávat? Já totiž věřím, že když mi někdo přeje něco dobrého, tak se to určitě stane. Prošvihnout to můžu jedině tak, že na štěstí nečekám, nebo že je nepoznám, protože si je představuju jinak.
Hned na začátku musím říct, že jsem nikdy nevyhrála v žádné loterii ani v Sazce Sportce. Nesázím. Mám totiž tolik jiného štěstí, že tohle mě nezajímá.
Stručně popíšu jeden ze dnů, kdy jsem věděla, že fakt mám štěstí. Ráno u snídaně jsem pozorovala za oknem na krmítku ptáky, jak zobou semínka slunečnice, pokřikují na sebe, prohání se, poletují a jsou nadšení. Byl to tak radostný pohled, že jsem málem přišla pozdě do práce, jak jsem se nemohla odtrhnout. Nebývá to takové každé ráno a já jim sypu poctivě. Někdy prostě nepřiletí.
Pak jsem šla v poledne na oběd do své oblíbené italské těstovinárny. Nejenže byl volný poslední stoleček pro dva, ale když jsem zamyšleně točila na vidličku špagety a přemýšlela o knize, kterou bych chtěla do knihkupectví objednat, uvědomila jsem si, že v rádiu zní má oblíbená píseň, kterou normálně v rádiích moc nehrají. Bylo tak milé! Už to by bývalo stačilo, abych si připadala protekčně potěšená, ale nebylo to pro ten den ještě všechno.
Večer jsem přišla domů, rychle jsem nachystala večeři, spolu s manželem jsme ji snědli a on šel pokračovat ve výuce. Já jsem uklízela kuchyň, dumala, co mu nachystám na zítřek k obědu, aby to šlo snadno ohřát a honila mě mlsná. Měla jsem strašnou chuť na něco dobrého, na něco lehkého, asi sladkého a nevěděla jsem přesně, co by to tak mělo být. Nic z toho, co jsme měli doma, mi nepřipadalo jako to pravé. Najednou někdo zazvonil. Šla jsem otevřít a za dveřmi stála blonďatá holčička od sousedů, v ruce talířek s porcí dortu a spustila připravenou řeč. „Hanko, maminka ti posílá dort. Je to mrkvový dort, my jsme ho dneska pekly a… je strašně dobrý.“
Chápete?
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.