Myšlenka na den

Tohle datum naznačuje, že už se velmi těsně přiblížil konec roku. Co jsem nestihla do dnešního dne, asi už letos nedohoním. Nesejdu se s těmi všemi, kterým jsem to slíbila. Je mi líto, drahouškové, uvidíme se v příštím roce. Nenapíšu všechny příběhy, o kterých jsem přemýšlela. Nevadí, vymyslím jiné a ještě lepší. Neuvařím všechna jídla, na něž jsem měla chuť. No, třeba to není tak úplně beznadějné, každopádně dnes i zítra ještě vařit budu, a to se počítá. Rozhodně ale nestačím zajít na všechny výstavy, divadelní představení a koncerty, které jsem navštívit mínila. To se prostě nedá nic dělat.

Některých nenaplněných možností je mi líto. Nejvíc proto, že jak čas plyne, je možné některá setkání navždy minout.  Některá slova už nelze vyslovit, protože není komu. Všechny psychologické příručky to tvrdí stejně – lidem před smrtí je vždycky víc líto toho, co neudělali než toho, co zvorali. Řekla bych, že je to pravda. Některé možnosti na mne jistě počkají a nebudou v příštím roce o nic horší, než by byly letos. Možná do některých dokonce dorostu ještě lépe a využiju je zraleji.

Je však něco, co bych letos ještě nutně stihnout chtěla. Nejsem dobrá na vánoční gratulace. Musela bych je napsat a odeslat někdy v listopadu, kdy na takové věci ještě mám kapacitu. To se ale opravdu nehodí. Pak už nemám čas, a tak je většinou vůbec nepíšu. Zato spoléhám na přání do nového roku. Strašně ráda přeju štěstí všem svým blízkým i vzdáleným známým. Zdá se mi to moc důležité, protože mám dojem, že by adresáti mohli pochopit ten v přání skrytý vzkaz.

Mám vás ráda. (Vás taky.)

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.