Myšlenka na den

Uvědomujete si, že máme to, co žádný národ nemá? Štědrý den. Němci mají Heiliger Abend. Francouzi veille de Noel. Angličané Christmas eve. Italové Vigilia di Natale. Španělé Noche buena, Štědrý den máme jen my.

"Dávat je radostnější než přijímat, ne proto, že je to odříkání, ale protože v aktu dávání je výraz mé životnosti" řekl kdosi moudrý.

Jedna rozhlasová posluchačka mi poslala před časem tuto vzpomínku: Bylo nás sedm, když nám umřela maminka. Já byla nejmladší, tříletá. Takže se nikdo tatínkovi nedivil, když nám přivedl maminku novou. Nejmladší jsem nezůstala – v pěti letech jsem vozila novou sestřičku a do roka bratříčka. Na drahé dárky v rodině také nebylo. A navíc mě hlodala jedna otázka: nejsem vůči novým dětem odstrkovaný sirotek? Já, která byla doposud mazlíček rodiny? Odpověď mi daly Vánoce. Každý dostal něco praktického – boty, punčochy, penál. Já jsem dostala něco, co mě naplnilo nevýslovným blahem: červenou zástěrku s volánky. Po něčem takovém jsem toužila. Má radost byla neuvěřitelná. Každému jsem se chlubila. Dnes by děti těžko pochopily, že pouhá zástěrka může udělat takovou radost.

Doba se změnila. Co se ovšem nezměnilo je lidské srdce. Té dívence ani tak nešlo o tu zástěrku jako o vědomí: nezapomněli na mne! Nejsem sirotek. Mají mě rádi. Dnes se takovému pocitu říká komplex, mindrák. Pocit, že lidé s člověkem nepočítají. A přece i dnes by stačila taková zástěrka. Maličkost opravdu z lásky. A možná ani ne hmotná. Jen vědomí: nejsem sám!

A v tomto duchu přeji všem opravdu Štědrý den!

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.