Myšlenka na den
Pořád se zamýšlím nad tím, co všechno znamená půst. Už dávno nejsem přesvědčená, že je to druh redukční diety bez masa a sladkostí. Nemyslím si, že půst znamená především se něčeho potěšujícího odříkat, něco dobrého a oblíbeného odmítat, nebo si zakazovat. Pokud si něco nedopřeju, pak jen proto, abych to dala někomu jinému. Půst totiž podle bible znamená dávat. V tom vězí to kouzlo.
Podle bible půst ještě také znamená odpouštět dluhy. To je těžší disciplína. Jistě chápete, že těmi dluhy nemůže mít starozákonní prorok Izaiáš na mysli jen nějaké trapné půjčené peníze nebo nevrácené knihy. On v té pasáži mluví o duších. Naše neodpuštění může poutat jinou duši. Samozřejmě hlavně škodí duši naší, ale té druhé také. Odpustit, vzdát se práva na pomstu je projevem pravého půstu, který se Bohu líbí.
Izaiáš výslovně tvrdí, že jako půst mám zpřetrhat pouta těch, kdo jsou svázáni. Koho bychom mohli rozvazovat z nějakých pout? Ach, ani si nedovedeme představit, co spoutaných lidí kolem nás žije a někteří pravděpodobně i naší vinou. Naše nelaskavé výroky, odsuzovačné řeči, věty, v nichž vyjadřujeme odsouzení, to jsou pouta duší druhých lidí. Oni o tom nemusí ani vědět. Třeba vůbec netuší, že se o nich vyjadřujete tak, že je to poutá. Třeba ta věčně protivná prodavačka, o které už ani jinak nemluvíte a vždycky k ní už přistupujete s předporozuměním, že na vás bude zase nepříjemná, je jen hluboce nešťastná. Když se pokusíte zpřetrhat pouta, kterými ji ve své mysli vážete a přistoupíte k ní jinak, uvidíte změnu. Když přestanete o svém synovi mluvit jako o budižkničemu protože se nezajímá o to, co vy, a budete v něm hledat jeho silné stránky, pravděpodobně se vám bude časem zdát, že k něčemu je.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
