Myšlenka na den
„Slíbila jsem mu věrnost do smrti. Moc dobře si pamatuju, jak jsme odříkávali, že dokud nás smrt nerozdělí. Pak si můžu dělat, co budu chtít,“ rozčilovala se paní sousedka na svého manžela. Řešili spolu totiž místo posledního odpočinku, totiž hrob. Nemohli v té otázce za žádnou cenu nalézt shodu. Nejprve oba promyšleně argumentovali, pak se pořádně hádali.
Manžel trval na malém útulném hřbitůvku ve své rodné obci poblíž hrobu svého bratra a rodičů. Manželka s tím vášnivě nesouhlasila. Jednak se s manželovou rodinou moc neměli rádi a jednak argumentovala tím, že obec je vzdálená od města, kde žijí všechny jejich děti a vnuci. Bylo jí jasné, že by jim na hrob položit kytičku a rozsvítit svíčku nikdy nepřijeli. „Je to daleko a oni mají všichni pořád moc práce, to já je k tomu nemůžu nutit,“ rozumovala paní sousedka. Když tato jindy docela poddajná žena neustále tvrdošíjně vzdorovala manželovým argumentům, sáhl k nejtvrdšímu kalibru. Začal vydírat. Připomínal jí manželský slib. Vyčítal jí, že mu slíbila věrnost a teď ho chce opustit. Cítil se dotčený, že nechce po smrti spočinout ve stejném hrobě. Ona logicky připomínala, že věrnost sice slíbila, to ano, ale jen do smrti. O hrobě v manželském slibu nic nebylo, to si dobře pamatovala a nehodlala na svém rozhodnutí nic měnit.
Když mi triumfálně popisovala, jak nad svým mužem morálně vítězí, nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo se tvářit soucitně. Ale nakonec jsme se smály obě. Doma jsme se s manželem shodli, že se na společném hrobě asi shodneme a že žádný z nás nemá nějakou silně preferovanou variantu.
Už jste o tom doma uvažovali?
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
