Myšlenka na den

„Já už k ničemu nejsem,“ stěžuje si skoro každý den naše sousedka. „Už bych měla umřít, když nemůžu nic dělat.“ Je to stará dáma, dosud plně soběstačná, ale její výkonnost se po osmdesátce značně snížila. Strašně ji to trápí. Vede řeči o své bezcennosti, o nechuti k životu, nelze-li pracovat, což znamená kopat na zahradě, tahat konve s vodou, drhnout schody, uklízet po davech hostů na chalupě a tak podobně. 

Marně jí vysvětlujeme, že je pro nás důležitá čistě jenom tím, že je. Její laskavost a smysl pro humor přitahuje děti i dospělé. Každý se s ní rád na chvilku zapovídá. Děti k ní běhají a ona je láskyplně přijímá. Je s ní legrace. Ty její poraženecké řeči nás všechny štvou. Copak nevidí, jak je důležitá? Kdo jiný si pamatuje o našem domě to, co ona? Posekat trávník na jejím kousku zahrádky nebo prostříhat růžové keře, to pro ni rádi uděláme, ale nahradit ji v tom, kým sama je, to nikdo nedokáže.
Jenže možná jsme takoví všichni. Jakmile ztratíme pocit, že můžeme být pro druhé užiteční, padá na nás chmura a vedeme divné řeči. Svědčí to o našem trestuhodném nepochopení základní teze milosti. Naše hodnota není nikdy v tom, co a jak děláme, ale v tom, kým jsme.

Ale co je užitečnost? 
Pokud vám tedy není přes osmdesát, pěstujte svou užitečnost v oborech, které nejsou limitovány fyzickou zdatností. Buďte vtipní, hodní a laskaví. Vymýšlejte si hry pro děti. Žehnejte a modlete se.

Marek Eben jednou někde vyprávěl o své babičce. Byla stará a fyzicky už nic moc nezvládala. Většinu dne seděla ve svém křesle a modlila se. „Byla modlitebním motorem celé naší rodiny,“ vzpomínal na ni oblíbený herec. To je můj vzor. Chci být takovou babičkou. Jenže tou se nestanu ze dne na den. Musím se začít připravovat už teď. Myslím, že to nebude těžké. Ubírat na fyzických aktivitách a přidávat na modlitebním čase. Míň motyky a víc křesla. To není špatné. To zvládnu.

A vy? Jaký plán na stáří máte vy?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.