Myšlenka na den

O dnešní neděli, která je 26. v mezidobí, si při mši svaté nepřipomínáme sv. Terezii z Lisieux, ale její jméno v kalendáři je.

Můžeme si však připomenout, že zemřela přesně před 126 roky a že 100 let po její smrti ji papež sv. Jan Pavel II. prohlásil za učitelku církve. Papež, který pak za necelých 8 let zemřel a o němž napsali, že odešel do domu Otcova. Tak se dá biblicky začít oznámení o úmrtí neboli smuteční parte, tak se dá oznámit, že v našem domově se po někom objeví prázdné místo, protože zemřel. A nemusíme jen truchlivě hlásit, že nás ten zemřelý navždy opustil, že se nám už nikdy nevrátí a podobně.

Všichni totiž jednou odejdeme do domu Otcova, ale záleží na tom, abychom znali směr a udrželi jej a také, abychom cíle dosáhli. Ono to není automatické, i když se to někdy automaticky říká či píše. Než někam vstoupíme, musíme se očistit, i doma se ve velké většině domů lidé musí nejprve přezout. A to také nemusí být vždy jednoduché. Ani pro ty, kdo mají na své dětství nějaké bolavé vzpomínky, často vinou vlastního otce.

Svatá Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, učitelka Církve, to v čase, kdy se blížil její odchod do domu Otcova, řekla trochu jinak. Myslím, že vyjádřila lépe, a dokonce si myslím, že za tuto jedinou větu by si ten čestný titul „Učitelka církve“ zasloužila. Když její tělo zničené tehdy nevyléčitelnou tuberkulózou jí jasně dávalo najevo, že už to dlouho nevydrží, a ona to poznala, řekla sestrám, které to vnímaly naprosto stejně: „Pro mě si nepřijde zubatá, pro mě si přijde můj ženich, Ježíš Kristus.“

Všichni říkáme v nejslavnějším okamžiku mše svaté Na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste. Ať jsme muži nebo ženy, svobodní či ženatí nebo vdané, zasvěcení či ne, můžeme k tomu v duchu dodat: „… můj ženichu“, protože náš Pán každého zve na nebeskou svatební hostinu právě v domě svého i našeho Otce.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.