Myšlenka na den

Kdyby Bůh existoval, nebyly by na světě takové hrůzy, jako je třeba válka na Ukrajině. Podobné výčitky mohou padat na hlavy těch, o nichž se ví, že chodí do kostela, a v Boha, či Bohu věří.

Asi je také znáte, viďte. Co s nimi? Nemůžeme před takovými slovy uhnout.

Ale můžeme namítnout, že to je kritika lidské představy o Bohu. Ne kritika Boha. Představy, že když Bůh všechno řídí, tak řídí i kulky samopalů, dráhy raket, nemoci a další hrozné věci na zemi.

Tato představa Boha je zcestná. Není slučitelná s Bohem, kterého poznáváme v Kristu. To, jak Kristus jednal, co říkal, ke komu a jak mluvil, k čemu nás povzbuzoval a povzbuzuje, to je Bůh. Tak si ho představujme. A pak nás věru ani nenapadne ho činit odpovědným za zlé události na světě.

Neříkám, že to je snadné. Sami se neubráníme podobným otázkám a hledání. Ale to není nic špatného. Tak to je a bude. Máme přece prosit, tlouct, hledat – a věřit, že pomoc z druhé strany přijde, rozjasní se a půjdeme dál.

Můžeme si také ujasnit, že to není zpochybnění Pána Boha. Ten prostě dobrý je, ať o něm uvažujeme, jak uvažujeme. To, co si o něm myslíme, ho přece nezmění.

Je to odmítnutí představy Boha, který je zodpovědný za to, co děláme a působíme my lidé.

A ještě – když mluvíme o tom, že Boha poznáváme v Kristu, jak tedy konkrétně věřit, že Bůh ve světě, i na Ukrajině, dnes působí?

Třeba takto:

Potěšuje ty, kdo ztratili své milé. V Rusku, na Ukrajině, v naší ulici, v naší rodině. Práce má hodně.

Dává sílu lékařům, ošetřovatelkám – pomáhat, obvazovat, držet za ruku, uzdravovat. Pomáhá jim unést to, s čím se intenzivně setkávají: slzy, bezmoc, zbytečné umírání.

Proměňuje naše srdce, když váháme, zda má cenu pomáhat někomu, kdo je cizí, koho ani neznáme a ještě k tomu žije daleko.

Naplňuje naši mysl uklidněním, že k životu toho přece máme dost.

Bůh nás určitě ponouká k tomu, abychom se neuzavřeli sami do sebe, abychom přejně viděli ty, kdo žijí vedle nás a dokázali se na ně usmát. I nám třeba někdy lezou na nervy.

A jistě nás také postrkuje k tomu, abychom byli vděční. A těšili se na každý nový den.

A jednou, až ten nový den bude i naším dnem posledním zde na zemi, nás podrží, když budeme sami a budeme se bát. On si s tou nepříjemnou situací bude vědět rady. Určitě. A žádné lidské představy o tom, jaký je a za co může, mu v tom nezabrání.

Pěkný den vám, milí posluchači, přeje Daniel Ženatý

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.