Myšlenka na den

Papežova homilie na Květnou neděli

"Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Matouš, 27 kapitola. Je to invokace, kterou nám liturgie ukládá opakovat v žalmu 22. Jsou to slova, která nás přivádějí k jádru Kristova utrpení, které podstoupil, aby nás spasil. "Proč jsi mě opustil?"

Ježíšova utrpení byla mnohá, a pokaždé, když posloucháme pašije, vstupujeme do nich.
Byly to útrapy těla: pohlavky, bití, bičování, trnová koruna, muka na kříži.
Byly to útrapy duše: Jidášova zrada, Petrovo zapření, náboženské a občanské odsouzení, posměšky stráží, urážky pod křížem, odmítnutí tolika lidmi, selhání všeho, opuštění od učedníků. Ve vší této bolesti Ježíši zůstala jedna jistota: Otcova blízkost. Nyní se však děje něco nemyslitelného; před smrtí volá: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?". Ježíš je opuštěn.

To je nejtrýznivější utrpení ducha: v nejtragičtější hodině Ježíš zakouší opuštění Bohem. Nikdy předtím nenazval Otce obecným jménem Bůh. Nikdy.
V Bibli je sloveso "opustit" silné; objevuje se ve chvílích krajní bolesti: ve ztroskotaných láskách, v odmítnutých a zrazených; v zavržených a ztracených dětech; v situacích ovdovění a osiření; ve vyčerpaných manželstvích, ve vyloučeních, která zbavují sociálních vazeb, v útlaku nespravedlnosti a v osamělosti nemoci. Tam se říká toto slovo: "opuštění". Kristus to přinesl na kříž, vzal na sebe hřích světa. A na vrcholu On, jednorozený a milovaný Syn, zakusil situaci, která mu byla nejcizejší: opuštěnost, vzdálenost od Boha.

Proč k tomu došlo? Pro nás neexistuje jiná odpověď, než že je to pro nás, pro mne. Bratři a sestry, dnes to není představení. Toto opuštění je cena, kterou za mě zaplatil.
Když se cítím zrazen nebo jsem zradil druhé, když se cítím opuštěný nebo jsem opustil druhé, pomysleme si, že i On byl opuštěn, zrazen, zavržen. A tam jej nacházíme. On je tam.  

Odtud se otevírá naděje, která nezklame. V opuštěnosti nejprve svěřuje sám sebe. V opuštění nadále miluje své vlastní, kteří ho nechali samotného. V opuštěnosti odpouští těm, kdo ho ukřižovali. Zde se propast našeho mnohého zla noří do větší lásky, takže každé naše odloučení se proměňuje ve společenství.

Opuštěný Ježíš nás žádá, abychom měli oči a srdce pro opuštěné. Bratři a sestry, vyprošujme si tuto milost: umět milovat opuštěného Ježíše a umět milovat Ježíše v každém opuštěném člověku. Prosíme o milost umět vidět, umět rozpoznat Krista, který v nich stále naříká. Nedovolme, aby se jeho hlas ztratil v ohlušujícím tichu lhostejnosti. Bůh nás nenechal samotné; pečujme o ty, kdo jsou ponecháni sami.

Přeložila redakce vat. médií, krátil Martin Holík

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.