Myšlenka na den

Uzdravením nás Ježíš obdařuje novou důstojností

Dobrý den, drazí bratři a sestry!
Evangelium nám ukazuje Ježíše, který navrací zrak muži slepému od narození. Tento zázrak však různí lidé různě. Chceme pochopit, jak postupuje Ježíš a jak lidské srdce – a to lidské srdce dobré, vlažné, bojácné a srdnaté.
Především jsou tu Ježíšovi učedníci, kteří se při konfrontaci s mužem slepým od narození zaplétají do pomluv. Ptají se, zda je chyba na straně rodičů, nebo na jeho straně. Hledají viníka.

Poté, jakmile dojde k uzdravení, reakcí přibývá. První z nich je skeptická reakce sousedů: „Ten člověk byl vždycky slepý: není možné, aby teď viděl, to nemůže být on!“

V těchto reakcích se před Ježíšovým znamením objevují uzavřená srdce, a to z různých důvodů: protože hledají viníka, nebo že se neumějí divit, či protože se nechtějí změnit, jelikož je brzdí strach.

Jediný, kdo reaguje dobře, je slepec: je šťastný, že vidí, svědčí o tom, co se mu stalo, tím nejjednodušším způsobem: „Byl jsem slepý, a teď vidím“. Tečka. Vyslovuje pravdu. Předtím byl nucen žebrat, aby přežil, a trpěl předsudky lidí: „je chudý a slepý od narození, musí trpět, musí platit za své hříchy nebo za hříchy svých předků“. Nyní, svobodný na těle i na duchu, vydává svědectví o Ježíši. Nebojí se toho, co řeknou ostatní: celý život už poznával hořkou chuť marginalizace, už pocítil lhostejnost a opovržení kolemjdoucích, užitečný nanejvýš pro několik zbožných almužen. Nyní po svém uzdravení se již těchto opovržlivých postojů nebojí, protože Ježíš mu dal plnou důstojnost. A toto se zcela jasně stává pokaždé, když Ježíš navrací někomu zdraví.

Obdařuje ho novou důstojností, plnou důstojností plynoucí z Ježíšova uzdravení, důstojností, která pramení z hloubi srdce a týká se celého života. Ježíš tohoto slepce v sobotu přede všemi osvobodil a daroval mu zrak, aniž by od něj cokoli žádal, dokonce ani poděkování, a tento muž o tom nyní vydává svědectví. Taková je důstojnost ušlechtilého člověka, který si je vědom svého uzdravení a začíná znovu, rodí se znovu. Je to ono znovuzrození života.

Bratři, sestry, se všemi těmito postavami nás evangelium také staví doprostřed scény, abychom se sami sebe ptali: jaký postoj zaujímáme my, co bychom tehdy řekli? A především, co děláme dnes? Umíme podobně jako slepec vidět dobro a být vděční za dary, které dostáváme?

Bratři a sestry, prosme o milost žasnout, o milost úžasu, o milost nechat se každý den ohromovat Božími dary a vnímat různé životní okolnosti, i ty nejtěžší, jako příležitost konat dobro, jako to udělal Ježíš s tímto slepcem. Kéž nám v tom pomáhá Panna Maria spolu se svatým Josefem, mužem spravedlivým a věrným.

_Přeložila česká redakce RaVat, krátil Martin Holík_

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.