Myšlenka na den

Ježíš tiše žádá, abychom se postarali o žíznící

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Nedělní evangelium nám představilo jedno z nejkrásnějších a nejúchvatnějších Ježíšových setkání, setkání se samařskou ženou. Ježíš se zastavuje u studny v Samařsku. Přichází žena a Ježíš jí říká: „Dej mi napít“.
Scéna nám ukazuje žíznivého a unaveného Ježíše, kterého Samaritánka nachází u studny v poledním žáru, a který jako žebrák prosí o občerstvení. Je to obraz Božího ponížení, Bůh se v Ježíši Kristu ponižuje, aby nás vykoupil, přichází k nám, žízní jako my, trpí stejnou vyprahlostí. Ale Ježíšova žízeň není jen fyzická, je to především žízeň po naší lásce. Ježíš, žebrák žízní po naší lásce. A to se objeví ve vrcholném okamžiku umučení, na kříži; když řekne: „Žízním“. Je to táž žízeň po lásce, která ho vedla k tomu, aby sestoupil, aby se ponížil a stal se jedním z nás.

Avšak Pán, který žádá o nápoj, je tím, kdo dává napít: při setkání se Samaritánkou vypráví o živé vodě Ducha svatého - a na kříži se řine krev a voda z jeho probodeného boku. Ježíš, žíznící po lásce, hasí naši žízeň láskou. A činí s námi to, co učinil se Samaritánkou: přichází k nám v každodenním životě, sdílí s námi naši žízeň, slibuje nám živou vodu, díky níž v nás tryská věčný život.

Je tu ještě druhý aspekt. Slova dej mi napít nejsou jen Ježíšovou prosbou k Samaritánce, ale tichou výzvou, kterou k nám denně vysílá a žádá nás, abychom se postarali o žíznící. Utište žízeň druhých. Dej mi napít, říká tolik lidí v rodině, na pracovišti, na jiných místech, kde se často pohybujeme. Žízní po blízkosti, pozornosti, naslouchání. Dej mi napít je voláním naší společnosti, kde spěch, honba za konzumem a především kultura lhostejnosti vytváří vyprahlost a vnitřní prázdnotu. A prosba: Dej mi napít, je také voláním mnoha bratrů a sester, kterým chybí voda k životu, zatímco my dál znečišťujeme a hyzdíme náš společný domov, který sám, vyčerpaný a vyprahlý, „žízní“.

Tváří v tvář těmto výzvám nabízí evangelium každému z nás živou vodu, která z nás může učinit zdroj osvěžení pro druhé. A tak, podobně jako Samaritánka, která nechala džbán u studny a šla svolat lidi z vesnice, ani my už nemysleme jen na uhašení své vlastní žízně, včetně té intelektuální či kulturní, ale díky radosti ze setkání s Pánem tišme žízeň druhých a dávejme jejich životu smysl; nikoli jako páni, ale jako služebníci Božího Slova, které uhasilo naši žízeň a nadále tak činí. Tak budeme schopni pochopit jejich žízeň a sdílet lásku, kterou nám Bůh dal.

Ptejme se: Žízním po Bohu a chci si uvědomit, že potřebuji jeho lásku jako vodu k životu? A záleží mi na žízni druhých? Duchovní žízni, materiální žízni?

Kéž se za nás Panna Maria přimlouvá a podporuje nás na naší cestě.

Přeložila č. redakce vati. médií, krátil Martin Holík

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.