Myšlenka na den

Už před 6 lety jsem věděl, že to s tím žebříkem nebude snadné.

Koupili jsme ho jaksi mimoděk. Spolu s venkovským domem, v němž nyní bydlíme.

Starý krásný žebřík. Čtyřmetrový. Dřevěný. Trochu do vrtule, ale jinak na pohled bez vady a kazu. Kolik má asi let? Čtyřicet? Padesát? Kdo ho dělal? Musel to být šikovný řemeslník. Každá příčka, tedy srozumitelněji šprušle, byla krásně vsazena do těch dvou dlouhých tyčí po boku. To bych teda skutečně nesvedl takhle to udělat. Jo nějakým hřebíkem něco někam nakřivo přitlouct, to jo, ale tohle?

Jak pokračovaly opravy domu, tak ubývalo míst, kam by se mohl čtyřmetrový žebřík  uskladnit. Samozřejmě. Nejlépe by ho bylo pověsit pod krov, pěkně na délku, aby mu bylo dobře. Aby neležel na dešti u zdi zahrady, prorostlý trávou a kopřivami.

Nepoužil jsem ho ani jednou. Hliníkový žebřík je přece jen lehčí a rovnější. Tak ho používám, když je třeba.

Své rozhodnutí dát přednost mladšímu hliníkovému omlouvám tím, že lézt do výšky po žebříku, o kterém nic nevíte, je riskantní.

Však chirurgové by mohli vyprávět, kolik zlámaných a pochroumaných těl dávají dohromady právě proto, že pod někým rupnul žebřík, který ale přece vždycky býval dobrý.

Sebral jsem odvahu. Vzal pilu a žebřík rozřezal. Bylo mně divně. Trochu jsem se styděl. Přistihl jsem se, že se kolem sebe rozhlížím, zdali mě někdo nevidí. Ale po prvním řezu se mně vlastně ulevilo. Viděl jsem, že dřevo je ubohé, sotva drží pohromadě. Nakonec pak ani tepla v kamnech už moc nedalo.

Beztak mně to vrtá hlavou: Jak poznat, kdy je třeba přestat užívat to, co je navenek krásné, určitě si zasluhuje naši úctu, ale při použití už hrozí pád a pochroumané tělo?

Dá se to vůbec ověřit, že už nastal čas rozloučit se s tím, co dosud dobře sloužilo?

Někdy to řešíme u věcí méně podstatných – nastal čas vyměnit svůj mobil za nový?

Závažnější je to ovšem ve vztahu k druhému člověku. Náš vztah vypadá zvenku pěkně. Ale – drží to ještě?  

Možná se také rozhlížíme kolem, zda nás nikdo nevidí, trochu se stydíme, ale přece jen do toho řízneme.

Přeji nám všem, abychom pak byli rádi, že jsme se tak rozhodli. I když to nebylo snadné a bolelo to.

Pěkný den vám, milí posluchači, přeje Daniel Ženatý

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.