Myšlenka na den
Mít mnoho starostí, stále žít ve strachu, obavách, v očekávání nenadálých událostí, tento typ prožívání je v rozporu s vírou, protože nezná vztah důvěry v Boží moc. Na straně druhé žít lehkovážně, nic neřešit, neplánovat do budoucna, by bylo čirým hlupáctvím. Kde tedy najít onu pravou míru mezi zdravou starostlivostí o budoucnost a rozmařilou lehkostí, která se často stává terčem kritiky starší generace při hodnocení mladých lidí?
Nutným předpokladem pro tuto vyváženost je zakotvenost člověka. Jedná se o jistotu, že nejsem sám, že někomu patřím, že ať přijde cokoli, budeme na to dva. K této zakotvenosti zve Bůh, když říká, že na člověka nikdy nezapomene. Jistota Boží paměti na nás je bodem, na kterém mohu pevně stát, i když přijdou rány a vichřice z mnoha stran. Možná mě ohnout, vyděsí, zraní, ale nevyvrátí. Mít jistotu v Bohu znamená nenechat se vyvrátit z tohoto pevného bodu, o němž vím, že na něm budu stát, i když přijdou životní políčky. Tato jistota mě ochrání od zbytečného strachu vedoucímu k tíhnutí mít vše pod kontrolou a zajišťovat se nad rámec zdravé míry.
Na straně druhé však ony vichřice dokáží ohnout a poranit, a proto je potřeba počítat s nutností zajištěnosti a osvojit si postoj přemýšlení nad zadními vrátky. Ale protože můžeme pevně stát, budeme řešit možné problémy jen do té míry, že nám nevezmou náš pevný bod.
Bez této kotvy, kterou je příslib a jistota Boží lásky k člověku, bychom se zcela jistě utrápili nad tím, že nic nemáme jisté nejen v tomto světě, ale ani v budoucím.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
