Myšlenka na den
Psal jsem kázání na text Ježíšova podobenství o hřivnách.
První věty šly rychle, byl jsem spokojený. Zněly asi takto – přátelé, je to text, který všichni dobře znáte, od dětských let už jste jej jistě slyšeli mnohokrát, a přesto vám stále vrtá hlavou, a tak dále.
Četl jsem to po sobě a úplně jsem se zhrozil.
Věty jsem rychle vymazal.
Co blázním, říkal jsem si?
Proč hned v úvodu, kdy je mysl posluchačů ještě svěží, říkám zbytečnosti o tom, že text všichni dobře znají. Jakou má cenu takové sdělení? K čemu je dobré? A nadto, co když je v kostele někdo poprvé, a text nezná? Co si asi řekne? Aha, sem chodí ti dobří borci, co už všechno znají, tak to sem asi vůbec nepatřím. A už není šance zakřičet, ale člověče pozor, omyl, jasně, že sem patříte, každý, kdo přijde, hledá, ptá se, sem patří více, než ti, kdo už na nic nečekají...
Vlastně jsem tím úvodem jednal v protisměru toho, co jsem zamýšlel. Chtěl jsem slovo Bible nabídnout jako svěží a voňavé.
A tím zbytečným, trochu žvanivým úvodem jsem posluchači nabídl něco jiného. Cosi zaprášeného a lehce umaštěného. Jako by pak už nezbývalo, než si zívnout a pustit se do toho.
Myslím, že tato farářská zkušenost je dobrá pro mnohé životní situace. Zkusit hned začít tím, co chci povědět. Dá to trochu práce, to jo, ale poslouchat takovou řeč je příjemnější a napínavější, než poslouchat slova, která vlastně nikdo nepotřebuje.
Pěkný den vám přeje Daniel Ženatý
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
