Myšlenka na den

Paní katechetka se zápalem vyprávěla dětem o jeruzalémském chrámu. Když se dostala až k velesvatyni, nejsvětějšímu místu, kam velekněz směl vstoupit jen jedenkrát za rok, začala si děvčata v zadní řadě cosi špitat a polohlasně se smát. Pohled nepomohl, a tak se katechetka na ně obrátila: „Holky, máte něco k tématu?“ Světe, div se, měly.

„On v té velesvatyni musel být strašný nepořádek, když se tam uklízelo jen jednou ročně. To tam pan velekněz chodil s vysavačem?“ Třída se smála, katechetka nevěděla, co na to říci. „Holky, dobrý, vrátíme se k tomu příště, jo?“

To víte, vrtalo jí to hlavou. A tak se při nebližší příležitosti obrátila na svoji kamarádku, co měla za sebou teologickou fakultu. „Hele, Maruš, ty jsi taková teoložka. Děvčata v náboženství se mne ptala, jak to bylo s úklidem ve velesvatyni, když se tam smělo chodit jen jednou ročně. Představ si – toho prachu! To nevymyslíš.“

Maruška, velká to teoložka před Hospodinem, se zamyslela, bylo skoro slyšet, jak jí to mezi ušima šrotuje, a pak přišla s odpovědí téměř jezuitskou: „Však ono v Bibli taky není všecko. Třeba měli židé nějaký předpis i o úklidu velesvatyně, jenom se nám nedochoval.“

„Aha!“ napadlo mě hned, jak jsem si vyslechl tento příběh. Tak ona v té velesvatyni uklízela velesvatá uklízečka. Kam velekněz s bázní a chvěním vstupoval jednou ročně, ona s láskou a prachovkou přicházela každou středu o půl páté ráno. Kde vyvolený služebník Hospodinův pronášel v tajnosti Boží jméno, ona, pokorná služebnice služebníků, šeptala všecka Boží jména. Za nevěrného manžela a za dceru Miriam, která měla horečku, za sousedku i za toho protivného velekněze, svatého muže před Hospodinem. A On, jeho Jméno budiž pochváleno, shlédl každou středu ráno na její oběť a byla mu stejně milá jako oběť z rukou kněze řádu Árónova.

Když se katechetka o týden později k tématu vrátila, měla pro děvčata otázku jinou: „Kdo myslíte, že uklízí v našem kostele?“ „Přece paní uklízečka!“ smály se holky. „A nechcete se přijít podívat, jak je to doopravdy?“ Světe, div se, přišly. Jedna se statečně oháněla prachovkou. Druhá aranžovala květiny. Obě to dělaly s láskou. A Hospodin se smál.

(psáno pro Katolický týdeník)

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.