Myšlenka na den
Svatí jsou fascinujícím vysvětlením evangelia. Jejich životy jsou privilegovaným úhlem pohledu, z něhož můžeme nahlédnout na dobrou zprávu, kterou přišel hlásat Ježíš, totiž že Bůh je náš Otec a každý je jím milován. To je jádro evangelia a Ježíš je důkazem této Lásky, jeho vtělením, jeho tváří.
Neexistuje jiný způsob, jak uskutečnit Boží vůli, než přijmout sílu pokorných. Pokorní vypadají v očích lidí jako slabí a poražení, ale ve skutečnosti jsou pravými vítězi, protože jako jediní zcela důvěřují Pánu a znají jeho vůli. V duchu světa, který ovládá pýcha, nás Boží slovo vyzývá, abychom byli pokorní a mírní. Pokora nespočívá v tom, že se znehodnocujeme, ale ve zdravém realismu, který nás nutí uvědomit si své možnosti, ale také svou bídu. Právě pokora, která vychází z naší bídy, nás nutí odvrátit se od sebe a obrátit svůj pohled k Bohu.
Silou pokorných je Pán. Je třeba začít od vlastní bídy a hledat v ní, jak dojít k odpuštění, protože i ve vlastní bídě vždy najdeme něco ze světla, které je cestou k Pánu. Je to On, kdo v bídě vytváří světlo. Dnes ráno jsem si na to například vzpomněl, když jsme dorazili do L'Aquily a nemohli přistát: hustá mlha, všechno bylo tmavé, nešlo to. Pilot vrtulníku kroužil, kroužil, kroužil... nakonec uviděl v mracích malou díru a vletěl tam, podařilo se mu to: je to mistr. A já jsem si pomyslel: totéž se děje s bídou, s naší vlastní bídou. Tolikrát se tam díváme, kdo jsme: nic, méně než nic; a kroužíme, kroužíme... ale někdy Pán udělá malou skulinku: "Vejdi tam, to jsou Pánovy rány." A milosrdenství existuje, ale je ve vaší bídě. Tam je prostor, který ti Pán ve tvé bídě udělá, abys do něj mohl vstoupit. Milosrdenství, které přichází ve tvé, v mé, v naší bídě.
Pokora a mírnost jsou vlastnosti člověka, jehož úkolem je střežit milosrdenství a vydávat o něm svědectví. Ano, protože když k nám přichází milosrdenství, je to proto, že ho střežíme, a také proto, abychom o tomto milosrdenství mohli vydávat svědectví. Je to dar pro mě ubohého: milosrdenství - ale toto milosrdenství musí být předáváno i druhým jako dar od Pána.
Bratři a sestry, kéž je L'Aquila skutečně hlavním městem odpuštění, hlavním městem míru a smíření! Kéž L'Aquila dokáže všem nabídnout onu proměnu, kterou Maria zpívá v Magnificat: "Mocné svrhl z trůnů, ponížené povýšil" (Lk 1,52); tu, kterou nám Ježíš připomněl v dnešním evangeliu: "Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen" (Lk 14,11). A právě Marii, kterou uctíváte titulem Spása lidu L'Aquily, chceme svěřit rozhodnutí žít podle evangelia. Kéž na její mateřskou přímluvu dosáhne odpuštění a pokoje pro celý svět. Vědomí vlastní bídy je krásou milosrdenství.
Přeložil Petr Vacík, krátil Martin Holík
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
