Myšlenka na den

Zpěv naděje
Touto myšlenkou na den se vraťme ke slavnosti Nanebevzetí Panny Marie a za osm dnů následující památku Panny Marie Královny. Papež František říká:

Evangelium nám předkládá Mariin rozhovor s příbuznou Alžbětou. Když Maria vchází do jejího domu a zdraví ji, Alžběta zvolá: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého!“ (Lk 1,42). Tato slova naplněná vírou, radostí a úžasem se stala součástí Zdrávasu. Pokaždé, když pronášíme tuto natolik krásnou a důvěrnou modlitbu, chováme se jako Alžběta: zdravíme Marii a žehnáme jí, neboť nám přináší Ježíše.

Maria přijímá Alžbětino požehnání a odpovídá zpěvem, který je darem pro nás a celé dějiny. Je to chvalozpěv, který lze nazvat „zpěvem naděje“. Velebí velké věci, které v ní učinil Pán, avšak Maria jde ještě dál: hledí na Boží dílo v celých dějinách svého národa. Kupříkladu říká, že Pán „mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou“ (Lk 52-53). Při poslechu těchto slov bychom se mohli ptát, zda Maria poněkud nepřehání, když popisuje neexistující svět. Zdá se totiž, že vyřčené neodpovídá skutečnosti: ve chvíli, kdy to prohlašuje, nebyli mocní oné doby sesazeni a například obávaný Herodes se pevně drží na svém trůnu. A také chudým a hladovým se vede jako dřív, kdežto bohatí nadále vzkvétají.

Co tedy znamená onen Marii zpěv, jaký má smysl? Maria nechce podat reportáž o dané době, není novinářkou, ale zamýšlí vyslovit něco mnohem důležitějšího, totiž fakt, že Bůh jejím prostřednictvím zahájil dějinný převrat a definitivně stanovil nový řád věcí. Ona, nepatrná a pokorná, byla vyzvednuta k nebeské slávě, což oslavujeme, zatímco mocní tohoto světa byli propuštěni s prázdnou. Pomyslete na ono podobenství o bohatém muži, u jehož dveří lehával žebrák Lazar. Jak onen muž dopadl? Zbyly mu prázdné ruce. Panna tedy tímto zpěvem prorokuje, že prvenství nemají moc, úspěch a peníze, nýbrž služba, pokora a láska. A při pohledu na její slávu chápeme, že pravou mocí je služba a že vládnout znamená milovat. Nezapomínejme na to, pravou mocí je služba. Tudy vede cesta do nebe.

Bratři a sestry, Maria vyzpívala naději a opětovně v nás zažehla naději. Spatřujeme v ní cíl své pouti: byla první stvořenou bytostí, která celistvě, s duší a tělem, protrhla nebeskou cílovou pásku. Ukazuje nám, že nebe je na dosah ruky. Jak to? Ano, nebe je na dosah ruky, jestliže také nepodlehneme hříchu, budeme pokorně chválit Boha a velkoryse sloužit druhým. Bůh je nám takto ustavičně nablízku. Naše Matka nás bere za ruku, doprovází nás do slávy a v myšlence na ráj nás vybízí k radosti. Chvalme Marii ve své modlitbě a prosme ji o prorocký pohled, který by dokázal postřehnout nebe na zemi.

Na vaticannews.va: Papež: Pravou mocí je služba a vládnout znamená milovat

Přeložila Jana Gruberová, krátil Martin Holík

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.