Myšlenka na den

Tento rok je náš ořech krásný. Košatý, listí má husté, šťavnaté, prostě nádhera. Asi dobře věděl, že vedro nás letos bude trápit i na Vysočině, a tak se připravil, aby nabízel pořádný stín. Využili jsme tu nabídku, seděli jsme v jeho stínu, trochu ospale jsme pozorovali vnučky předškolačky, jak si hrají.

U popelnic vlezly do dřevěného přístřešku na žluté pytle s plastovým odpadem, a prohlásily jej za cukrárnu. Písek byl mokrý tak akorát, a tak se pomocí báboviček a šikovných rukou rychle měnil ve věnečky, laskonky a zmrzlinové poháry.

Nastal čas zvednout se, navštívit cukrárnu, a něco si koupit. Vnučka, vlastně paní prodavačka, mě s úsměvem pozdravila a halasně se otázala – pane, dáte si turko? Rozesmál jsem se a vysoukal ze sebe, že teda jedno turko si moc rád dám, a až to uslyší babička, že bude chtít určitě turko taky.

Asi je vám jasné, jako to vnučka mínila. Otázku, zda si dáme turka nebo rozpustnou slyšela mnohokrát. A tak za všechna ta „o“ na konci jména káv – espreso, machiato... a především zvukomalebné kapučíno, zařadila i – turko. Chutnalo skvěle.

Chutnalo skvěle ve dnech, v nichž agrese na Ukrajině pokračuje, strašné plameny ničí Hřensko a okolí, a co nás bude v zimě hřát, zatím moc nevíme.

Zvláštní čas.

Ještěže stín ořechu a dětská fantazie žádnou újmu nevykazují.

Je to dost? Nebo málo?

Pěkný den, vážené posluchačky a vážení posluchači, vám přeje Daniel Ženatý

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.