Myšlenka na den

Dobrý den!

Evangelium vypráví podobenství o milosrdném Samaritánovi, které všichni známe. Pozadí této scény tvoří cesta sestupující do Jericha, u níž leží člověk, do krve zbitý a okradený lupiči. Spatří jej kolemjdoucí kněz, ale nezastaví se, jde dál. Totéž učiní jeden levita, tedy muž určený ke chrámové bohoslužbě. „Ale jeden Samaritán“, praví evangelium, „šel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto“. Nezapomínejte na tento výraz: „Bylo mu ho líto“. Totéž Bůh cítí pokaždé, když v nás spatřuje nějaký problém, hřích, bídu. „Bylo mu ho líto“. Evangelista upřesňuje, že onen Samaritán byl na cestě, měl tedy své plány a mířil do nějakého dalekého cíle, přesto se však nevymlouvá a dává se vyburcovat tím, co se podél cesty děje. Zamysleme se: neučí nás Pán témuž jednání? Máme hledět do dáli, na konečný cíl, ale navzdory tomu věnovat velkou pozornost krokům, které je třeba učinit tady a teď, abychom k onomu cíli dospěli.

Prvním křesťanům se říkalo „učedníci na Cestě, tedy poutníci“. Věřící člověk se podobá Samaritánovi: stejně jako On je na cestě, je pocestným. Ubírá se za Pánem, který nevede usedlý život, ale je v ustavičném pohybu: na cestě potkává lidi, uzdravuje nemocné, navštěvuje vesnice a města. Ano, Pán byl neustále na cestě.

Při setkání s tímto podobenstvím se může stát, že 1) obviňujeme druhé, ukazujeme na ně prstem a přirovnáváme je k onomu knězi či levitovi, kteří jdou dál a nezastaví se, anebo 2) viníme sami sebe a vypočítáváme svá mnohá zanedbání ve vztahu k druhým. Chtěl bych však navrhnout něco jiného: Prosme Pána, abychom viděli ty, které na své pouti potkáváme, zejména trpící a potřebné, a aby nám jich bylo líto. Navrhuji vám dnes jednovětou modlitbu: „Pane, ať vidím, ať soucítím, jako ty vidíš mne a máš soucit se mnou“.

Mnohdy se lidí ptám, jestli dávají almužnu. „Ano“, odpovídají. „A dotýkáte se ruky toho člověka, kterému dáváte onu minci?“, ptám se. „Ne, ne, prostě ji tam hodím“. „A díváte se tomu člověku do očí?“. „Ne, to mě nenapadne“. Pokud dáváš almužnu, aniž by ses dotknul reality a pohlédl potřebnému člověku do očí, ona almužna je pro tebe, nikoli pro něj. Pomyslete na onen dotyk. Dotýkám se bídy? Včetně oné bídy, které poskytuji pomoc? Dívám se do očí lidí, kteří trpí a kterým pomáhám? Zanechávám vám tuto myšlenku: vidět a soucítit.

Kéž nás Panna Maria, která nám ukazuje Cestu, tedy Ježíše, provází v tomto růstu. Ať nám napomáhá k tomu, abychom se stále více stávali učedníky na cestě.

Přeložila Jana Gruberová

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.