Nikdy nejdu přes lidskou důstojnost
Tomáš Březina, zakladatel společnosti BEST, patří mezi ty křesťany, kteří se spoléhají na Boží přízeň a vedení, ale zároveň nikdy nedopustí, aby Bůh dělal vše za ně. Naopak, snaží se co nejvíce překonávat překážky vlastní houževnatostí a vůlí, aby Boží pomoc měla nějaký efekt.
V kanceláři má Tomáš již roky na očích jednu z básní Jana Skácela. Denně si ji pročítá a rozjímá nad ní. Tak jsme si ji vzali i pro naše rozvažování. Tomáš Březina si díky této básni uvědomuje, jaké měl v žitově štěstí a jaké dostal dary, které mu umožnily to, co v životě dokázal. Zároveň mu tento text nastavuje zrcadlo a dává hranice pro jeho skutky. Snaží se poznávat, jaké cíle ještě dávají smysl, usiluje o moudrost a vytrvalost. A díky tomu paradoxně může být mnohdy tvrdý a neoblomný.
Poznávání hranic a houževnatost nás zavedla i k rozhovoru nad vážnými rodinnými krizemi, kdy Tomášovi i jeho manželce šlo o život. A Skácel otevřel Tomášovo srdce, aby se s vámi i o tyto chvíle podělil.
Která že je to báseň? Tato:
Modlitba … Jan Skácel
Pane, ať jsi stéblo trávy,
nebo obyčejný list,
prosím dej, ať aspoň trochu umím
ve Tvých vzkazech číst.
Prosím dej, ať řeči stromu aspoň trochu rozumím,
ať vědí, že se učím a že nic neumím.
Dej, ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat pokoru,
když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru,
ať mi stačí dohlédnout na obzor,
který jsi mi dal, ať se smířím se vším,
co jsi mi kdy vzal.
A dej mi sílu snášet pokorně,
co změnit nemám sil,
odvahu, abych to nač stačím,
na tomhle světě pozměnil.
A taky prostý rozum,
který vždycky správně rozezná,
co se změnit nedá a co se změnit dá.
Křesťan a svět – pořad o životě křesťanů ve společnosti, svědectví, portréty osobností (neděle 20.15, repríza středa 2.00 a pátek 16.00).
