Duchovní dezinformace
Duchovní dezinformace
Nedávno jsem si sama na sobě i na svém okolí začala všímat pozoruhodného úkazu: ztrácíme smysl pro realitu. Nevím, jak moc k tomu přispělo a přispívá to, co se kolem nás dějeve veřejném prostoru – tedy loňské (parlamentní) i letošní (prezidentské) volby – ale obávám se, že množství různých manipulačních dezinformací, které se na nás hrnou z médií, natolik dráždí a vybuzují naše emoce, že při jejich filtrování (či spíše nerozlišování) opomínáme zapojovat zdravý rozum.
Před několika dny začala postní doba a já si říkám, zdali vlastně podobné principy, stejně jako hackeři na internetové síti, nenapadají naše každodenní konání ve službách Bohu. Pozoruji totiž sama na sobě, že to, co se pro Boha konkrétně snažíme dělat, za co se modlíme a k čemu napínáme své úsilí, je mnohdy spíš odrazem úpěnlivého přání, které zapříčinila naše citová angažovanost pro konkrétního člověka nebo konkrétní projekt nežli jeho skutečná potřeba. Může se tak třeba stát, že začneme nadšeně pomáhat bližnímu v jeho těžké životní situaci, aniž bychom si ze snadno zjistitelných skutečností dopředu ověřili, zdali vůbec mluví pravdu. A pokud začnou některé věci kolem nesedět či se přímo prokáží jako falešné, mnohdy namísto realistického vyhodnocení a pojmenování problému začneme tyto okolnosti raději vytěsňovat, jen aby se, prosím, nenabourala celá zbožná konstrukce, která vposledku slouží především k podpírání nás samých.
„Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky,“ říká Ježíš v dnešním liturgickém čtení z Lukášova evangelia. Obávám se, že základem fungování duchovních dezinformací, jak jsem je popsala výše, je povětšinou strach přiznat si vlastní selhání a upřímně si říct, že Boží záměry prostě občas nerozlišíme úplně dobře. Jsme totiž jen lidé, v jejichž přirozenosti emoce fungují s větší razancí nežli rozum a vůle. Jenže – není to vlastně osvobozující? Nevolá nás Pán k pokání třeba taky proto, abychom si očistili nitro od všech hoaxů a fake news, která jsme mezi sebe a Něj postavili? Přeji sobě i Vám, aby se nám to v následujících dnech a týdnech alespoň trochu dařilo.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
