Připravte cestu Pánu

Připravte cestu Pánu. Toto je výzva dnešní neděle a trochu také myšlenka provázející celou dobu adventní.

PŘIPRAVTE – toto slovo je ve tvaru rozkazu. Neříká se zde, pokud chceš, tak se snaž, nebo uznáš-li za vhodné, zkus to. Je to jasný pokyn. Tato forma k nám hovoří o tom, že k něčemu máme přistoupit aktivně, a to bez vnějších okolností. Je mnoho lidí, kteří žijí v každodenní pasivitě. Možná z lenosti, možná ze znechucení. O nic neusilují. Žijí nenápadně, schovaní v davu. Tak jako mnoho jiných jsou nespokojeni, protože žijí ve špatné době, v nepříznivých poměrech. My za nic nemůžeme, to svět je na nás zlý. Nikdo nám nic nedá, nic vlastně neumím, jsem takový chudák. Tito lidé se uzavřou do svého světa, jehož jediným zpestřením se zdá nedělní výlet do supermarketu a nikdy nekončící seriály komerčních televizí. Své pocity spojili s osudy hrdinů z Růžové zahrady nebo Ulice. Tito lidé nikomu neškodí, neubližují, starají se o sebe. Výzva Jan Křtitele však své posluchače vytrhává z jejich letargie. I na poli vztahu k Bohu mohu žít skryt v davu – modlitba, nedělní mše svatá, předsváteční zpověď, splněno, tečka. Nic víc, nic míň. Při náhodné kritice církve v práci nebo ve škole raději dělám, že neslyším a jdu si dál. Tato duchovní ospalost může sice zajišťovat dobrý pocit, že ve vztahu k Bohu mám to své splněno, ale toto prožívání mi moc radosti do života nepřinese. Je potřeba aktivně žít! Tak jako se ze všech reklam valí výzvy k aktivnímu životu, je potřeba také přijmout výzvu k aktivnímu duchovnímu životu. Připravte – znovu udělejte něco pro to, aby Bůh mohl být ve vašem životě více přítomen. Zajdeme na roráty, vyzpovídáme se, dáme si předsevzetí, každý den vyloupneme čokoládu z adventního kalendáře, oslavíme Vánoce a zase nic. Advent spojený se sentimentalitou nic nepřináší. Advent nás má každoročně probudit k tomu, aby se v našem životě ve vztahu k Bohu něco pozměnilo, alespoň trochu. K tomu je potřeba naší aktivity. Někdy chceme, ale nevíme, jak toto všechno uchopit. Tak se můžeme naprosto konkrétně zeptat, co jsem tento týden udělal pro Pána? Z čeho měl Bůh dnes určitě radost? Co dnes udělám, aby se Bůh smál? Můžeme se také ptát ve vztahu k jiným lidem, co udělám, aby se Pán cítil dobře v mé ženě, muži, dětech? Aby jejich úsměv rozzářil úsměv na Boží tváři? Co z Božích dobře míněných rad, které mi dává v desateru, chci brát více vážně, aby měl Pán se mnou méně starostí?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.