Klíčovým slovem je lítost

Neexistuje křesťanský život, který je veden od psacího stolku, je vědecky zkonstruován a na uklidnění svědomí mu stačí plnění předpisu. Křesťanský život je skromná cesta svědomí, které se vždycky vztahuje k Bohu, umí dát najevo lítost, svěřovat se ve své nouzi Bohu a nikdy si nenárokovat soběstačnost. Jedině takto překonáváme současné verze starého nešvaru, který odhalil Ježíš
u zákoníků a farizeů: jsou jimi pokrytectví, přetvářka, dvojakost a klerikalismus doprovázený legalismem a odstupem od lidí.

Klíčovým slovem je lítost. Ta umožňuje neustrnout na místě.
Odmítnutí Boha se totiž nedá zaměnit za přitakání Bohu; a přitakání hříchu
pak za odmítnutí Pánovy lásky. Vůle Otce, který denně s jemnocitem promlouvá
do našeho svědomí, se totiž uskutečňuje pouze formou neustálé lítosti
a obracení. Před každým z nás jsou vposledku dvě cesty: být upřímně litujícím hříšníkem anebo přetvařujícím se hříšníkem. Záleží nikoli na úsudcích, které ospravedlňují a pokoušejí se zachovávat nějaké zdání, nýbrž na srdci, které putuje spolu s Pánem, denně zápasí, lituje a vrací se k Němu. Pán totiž hledá ty, kdo jsou čistého srdce, nikoli ty, kdo jsou čistí navenek.

Na pouti církve se často objevuje otázka: kam jít, jak jít dál? Chtěl bych vám zanechat tři opěrné body. Prvním je Slovo, které je buzolou pokorného putování, abychom nesešli z Boží cesty a neupadli do nástrah tohoto světa.  Druhým
je Chléb, protože eucharistickým chlebem všechno začíná. Církev se setkává
v eucharistii, nikoli při klábosení a u všetečných komentářů. Právě tady se začíná a právě sem pokaždé přicházíme. Církev se shromažďuje, rodí a žije eucharistií s přítomným a živým Ježíšem, kterému se denně klaní, přijímá Jej
a rozdává. Třetím opěrným bodem jsou chudí. Slovo, Chléb a chudí.

Prosme tedy o milost nikdy nezapomínat na tyto základní živiny, jež jsou nám oporou na této cestě.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.