Odvaha žít v realitě

Před několika dny zazvonil na mém redakčním stole telefon. Na druhém konci byla starší posluchačka, upřímně nešťastná z prvního dílu našeho nového Čtení na pokračování.  Komentovala to asi těmito slovy, parafrázuji:  „Prosím vás, proč to vysíláte? Vždyť je to tak strašně smutný! Člověk má toho zla kolem sebe tolik – a od vás bych čekala, že nás něčím potěšíte a uklidníte. Mně je z toho úplně úzko!“ Pokusila jsem se s touto jistě citlivou
a dobrou ženou chvíli promluvit a vysvětlit jí, že pokud nastudování knihy
o pohnutém životním příběhu francouzského boxera Tima Guénarda doposlouchá do konce, dočká se nejen relativně šťastného rozuzlení, ale umožní jí to prožít si s hlavním hrdinou, a to  neméně intenzivně, také jeho obrácení ke Kristu. To by totiž určitě nemělo takovou sílu, pokud bychom neznali tragické životní okolnosti, které tomu předcházely. Nakonec jsme se s paní domluvily, že zkusí poslouchat dál a přátelsky se rozloučily.

„Vzkříšený Pán je zároveň mrtvý a vzkříšený Pán. Ježíš zjevivší se učedníkům nebyl jakýsi šampion, který se jen po zápase osprchoval“, píše anglický teolog, dominikán Timothy Radcliffe v knize Proč být křesťan?. Mám pocit, že tak, jako často vytěsňujeme z Ježíšova příběhu velkopáteční pašijové události, podobně se snažíme nevnímat komplikované okolnosti v příbězích křesťanů současnosti nebo nedávné minulosti. Proč? Máme prostě a jednoduše strach z životního tápaní a nejistot našich bratří a sester ve víře? Anebo by za tím mohly být i obavy z toho přiznat si a pojmenovat naše vlastní selhání?

„Odvážný člověk přijímá vlastní zranitelnost“, píše Timothy Radcliffe ve zmiňované knize
o pár stran dál.  Musíme se smířit s tím, že pokud se vydáme všanc Bohu nebo druhému člověku v blízkém a důvěrném vztahu, pouštíme ho tím i do té části svého příběhu, na kterou právem nejsme ani trochu hrdi.  Má to však jednu velkou výhodu: čím lépe porozumíme vlastním zraněním, tím otevřenější a vnímavější budeme vůči zraněním druhých lidí. A dost možná, že časem přestaneme stydlivě klopit oči i před Ježíšovou nahotou na kříži. To je totiž realita, před kterou si oči prostě nezakryjeme.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.