Ježíš nám věří
Křesťanská modlitba není způsob, jak pobýt trošku v klidu se sebou samým nebo se dobrat nějaké vnitřní harmonie. Modlíme se, abychom svůj život přinášeli Bohu a svěřovali Mu svět. Modlitba je přímluva. Není to spočinutí,
je to činorodá láska. Znamená to prosit, hledat a klepat. Znamená to dát se všanc přímluvou, ustavičně se modlit k Bohu jedni za druhé. Neúnavně se přimlouvat – to je naše prvořadá zodpovědnost, protože modlitba umožňuje světu jít kupředu. To je naše misijní poslání, které je sice namáhavé, ale zároveň skýtá pokoj. Toto je naše moc: nikoli opanovat či nahlas křičet podle logiky tohoto světa, nýbrž uplatňovat mírnou sílu modlitby, která může zastavit války
dosáhnout míru. Jako se Ježíš stále přimlouvá za nás u Otce, tak také my – Jeho učedníci – nikdy neochabujme v prosbách za přiblížení země k nebi.
Pro Ježíše je však důležité, abychom co nejdříve překonali jeden velký nedostatek; tím je uzavřenost. Evangelium totiž nemůže být zamčeno
a zapečetěno, protože Boží láska je dynamická a chce dosáhnout všeho. Zvěstování proto vyžaduje vyjít ze sebe sama. Ve společenství s Pánem totiž nelze stát bez hnutí a zabydlet se ve vlastním světě či nostalgických vzpomínkách; s Ním je totiž zapovězeno konejšit se dosaženými jistotami. Pro Ježíše je jistotou cesta, po níž se s důvěrou ubíráme. Tam se vyjevuje Jeho síla. Pán si totiž necení pohodlnost a komfort, nýbrž nás burcuje a stále znovu něco navrhuje. Je zapotřebí, abychom vyšli ven, osvobozeni od pokušení spokojit se
s tím, že se máme dobře a všechno máme pod kontrolou. „Jděte“ - říká nám také dnes Ježíš, který ve křtu udělil každému z nás moc zvěstovat.
Jít do světa s Pánem proto patří ke křesťanské identitě. Neplatí to jenom pro kněze, sestry a zasvěcené osoby, ale pro všechny křesťany. Křesťan je poutníkem, misionářem, „nadějným maratóncem“, který je umírněný,
ale rozhodnutý jít vpřed;, důvěřuje, a zároveň je činný, kreativní, vždy však ohleduplný, podnikavý a otevřený, přičinlivý a solidární. A tímto stylem kráčejme po cestách světa!
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.