Jak hlásat evangelium smíření

Jak hlásat evangelium smíření po tolika staletích rozdělení? Apoštol Pavel nám pomáhá nalézt cestu. Zdůrazňuje, že smíření v Kristu nemůže nastat bez oběti. Ježíš dal svůj život, zemřel za všechny. Podobně jsou povoláni vyslanci smíření, aby v Jeho jménu dali svůj život a nežili už sobě, ale pro Toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.

Pro církev, pro každé křesťanské vyznání je to pozvání, abychom si nezakládali na svých programech, kalkulacích a výhodách a nesvěřovali se dobovým módám, nýbrž hledali cestu s pohledem stále upřeným k Pánovu kříži. V tom spočívá náš životní program. Je to také pozvání vyjít z izolace a překonat pokušení sebestřednosti, která brání chápat to, co Duch svatý působí mimo náš vlastní prostor. Opravdové smíření mezi křesťany se bude moci uskutečnit,
až budeme umět rozpoznávat dary druhých a budeme schopni se pokorně
a poddajně učit jedni od druhých, aniž bychom čekali, že se druzí nejprve budou učit od nás.

Budeme-li žít toto umírání sobě samým pro Ježíše, bude náš starý životní styl odkázán do minulosti a vstoupíme stejně jako svatý Pavel do nové formy života a společenství. Spolu s Pavlem budeme moci říci: „To staré pominulo“. Ohlížet se zpět pomáhá a je to zcela nezbytné pro očistu paměti, avšak fixování se do minulosti, setrvávání u připomínek utrpěného a učiněného příkoří a posuzování pouze podle lidských parametrů může paralyzovat a znemožnit prožívání přítomnosti. Boží Slovo nás vybízí, abychom čerpali sílu z paměti, připomínali si dobro přijaté od Pána, ale také od nás žádá, abychom minulost nechali za sebou, následovali Ježíše v dnešku a žili nový život v Něm. Dovolme Tomu, který všechno tvoří nové, aby nás otevřel nové budoucnosti, otevřené naději, která neklame, budoucnosti, v níž lze překonat rozdělení, a věřící obnovení
v lásce budou plně a viditelně sjednoceni.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.