Církev a věda
V minulém dílu jsme připomněli dvě osobnosti vědců: Galilea Galileiho a Giordana Bruna. Můžeme říci, že právě na těchto postavách je mnohdy prezentovaný konflikt mezi vědou a vírou, který má jistě své kořeny i v jakémsi monopolu křesťanství a církve na vzdělání a vědu. Kdy, podle historiků, nastává zlomový okamžik, ve kterém církev ztrácí svůj monopol na učenost a vzdělání?
Jakým způsobem se myšlenky osvícenství promítaly v jiných zemích? Byly vždycky čistě nepřátelské vůči církvi? A jakým způsobem reaguje na vztah vědy a víry současná církev?
Přínos křesťanství a církve pro lidstvo v běhu dějin bývá hodnocen různě. Církev někdy bývá označována jako tmářská, někdy jako brzda veškerého pokroku. Na druhou stranu ale můžeme nalézt tvrzení, která ji chválí za její přínos pro kulturu a vzdělanost lidstva. Hovoří se o tom, že na křesťanských základech stojí celá evropská civilizace. Žádný obraz dějin ale nelze vnímat ostře černobíle, a proto jsme pro vás připravili seriál dvanácti dílů, který se pokusí objektivně poukázat na danou problematiku. Hostem vzdělávacího cyklu Církev a věda je církevní historik Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Prof. PaedDr. Martin Weis, Th.D. Slovem provází redaktor Petr Pospíšil.