Myšlenka na den

Boží surfistka

Když jsem začala chodit do kostela a slyšela slova hovořící o lásce k Ježíši, bylo to krásné, ale pro mě v ten moment po obrácení ještě abstraktní. Až čas a vnitřní ochota přijmout jej otevřela pomyslné dveře bez kliky a ON vešel. Od té doby mám všechno jinak. Mohu říci, že jsem se naučila žít s ním a ne vedle něho. Prožívám to, co je v knihách hezky popsané, jako by člověk umřel a narodil se znova. Teprve později jsem pochopila, co tím chtěli autoři říct. Ne že bych měla méně starostí, ale vidím je a snáším jinak, jako milost Boží. Když jsem prožívala těžké životní období, napsala jsem svému duchovnímu otci SMSku: „Otče, opravdu je Bůh tak vášnivý surfista, že mě nutí zdolávat takové vlny?“ A v mžiku mi přišla odpověď: „Nejen to, ale i bungeejumpista!“ Srdečně jsem se rozesmála a bylo mi nejen dobře, ale i vše jasné. Aha, tak může být i hůř.

Vnitřní trápení, které lidé prožívají, zabalené do všedního holého života, se pro některé stává k „nežití“. Přitom by často stačilo jen dokázat podívat se na věc jinak. A mít odvahu, položit svou vzdorovitost na oltář, své skutečné Já schované za našimi obličeji, za maskou, kterou si každé ráno nasazujeme před zrcadlem, abychom nedali okolnímu světu možnost nahlédnout do srdce a byli tím méně zranitelní. Dnes se to dá pochopit, ale proč si nasazujeme masku sami před sebou? Děláme si to sami složité. Kdybychom otevřeli srdce Bohu – Lásce a „odevzdali“ naše trápení, mnohé bychom viděli jinak, z nadhledu. Otevřít srdce sám sobě znamená otevřít je i druhým a lásce Boží. Jsme v kruhu, úplně to slyším: „ Co Ty můžeš vědět o mých starostech? O jaké lásce to mluvíš? Nepomohou sny, ale reálné činy“. A o tom to je - strach, že by to přece jen mohla být pravda a s tím by se naše vnitřní hrdé JÁ nesrovnalo.

Tak jsem začala psát. Mám diář, kam si píšu, co se kolem mě dějí, protože bych v běžném denním shonu zapomněla, co chci dál předat.

Jednou mi napsal můj kamarád kněz: „My starousedlíci ve víře vám konvertitům vaši zamilovanost svatě závidíme. Bůh to má dobře vymyšlené. Moc Vám přeji, ať vás pořád provází Pánova blízkost a jeho požehnání. Je to začátek. Bude to dobrodružství, ale stojí to za to, to si pište.“ A to je vzkaz i pro vás moji drazí.

Tamara Suchánková, Kroměříž

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.