Husovská dilemata - 6.

"Husovská dilemata" - je také název monografie prof. Ctirada Václava Pospíšila, kterou v edici Studium v roce 2015 vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří.

Při příležitosti 600. výročí smrti Mistra Jana Husa se také my zastavíme nad některými tématy knihy a budeme se ptát:  Kdo byl Mistr Jan? Kým je dnes pro katolíky i náš národ? Kým je pro nás osobně? Jak máme interpretovat husitství?

V posledním pořadu sledujeme důvody cesty Mistra Jana Husa na ekumenický sněm do Kostnice, jeho neustálé půtky s bývalými přáteli teology a tragický závěr života.

Rok 1412 byl pro české reformní hnutí a zejména osobně pro Jana Husa zlomový. V květnu dorazila do Prahy bula vzdoropapeže Jana XXIII., jíž se vyhlašovaly plnomocné odpustky. Jan Hus nerespektoval arcibiskupův zákaz a vystoupil na univerzitě veřejně proti kupčení s odpustky. Proti této zlotřilosti se stavěli i jiní, například Štěpán z Pálče, rektor teologické fakulty. Došlo ale i k násilnostem v souvislosti s odpustkovým pohoršením. Hus se nakonec po několika dnech váhání přiklonil k bouřícím zástupům, i když věděl, že tím poněkud ztrácí oporu u panovníka krále Václava. Definitivně se proti Husovi postavili i jeho bývalí přátelé z reformního kruhu, Mistr Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče, kteří kázali v Týnském chrámě proti Viklefovým bludům. V září nový Husův soudce, kardinál Pietro di Stefaneschi, vyhlásil nad českým reformátorem zpřísněnou klatbu. K  uveřejnění verdiktu došlo  v Praze dne 18. října. Jan Hus reagoval svým slavným odvoláním k Pánu Ježíši Kristu.

V roce 1413 Jan Hus pobýval mimo Prahu. Probíhala ostrá polemika mezi ním a jeho bývalými přáteli, tedy Stanislavem a Štěpánem. V dubnu zasedal smírčí komise ve věci Husova sporu, které předsedal mistr Křišťan z Prachatic. Králův verdikt byl velmi tvrdý: Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče byli jako narušitelé klidu zbaveni úřadů a museli odejít ze země.

Počátkem června Jan Hus dokončil svůj spis De ecclesia, na podzim pobýval na Kozím hrádku a na Krakovci pod ochranou svých šlechtických přátel. Pracoval na svých českých spisech.

V listopadu na konferenci v italském Lodi král Zikmund diplomatickým tlakem přiměl Jana XXIII. k vyhlášení koncilu, který se měl následujícího roku shromáždit v Kostnici, tedy  1. listopadu 1414 na svátek Všech svatých. Odpůrci na koncilu budou tvrdit, že český buřič byl k cestě donucen, betlémský kazatel však bude dosvědčovat, že to bylo jeho osobní a plně svobodné rozhodnutí. 

Zdá se, že Jan Hus vnímal koncil jako příležitost ospravedlnit reformní hnutí i svou zemi před tváří křesťanského světa. Zároveň si ale byl vědom, že jeho šance na úspěch jsou mizivé. Ve hře byla také křížová výprava proti Českému království a Markrabství moravskému, kteroužto hrozbu se snažil odvrátit. Veřejného slyšení se mu dostalo ve dnech 5., 7. a 8. června. Ve skutečnosti se ale vše odehrálo spíše jako křížový výslech.

Dne 15. června Kostnický koncil odmítl praxi podávání eucharistie laikům pod způsobami konsekrovaného chleba i vína. Jedná se sice o starokřesťanskou praxi, nicméně na základě teologického zdůvodnění, které vnímá přijímání pod jednou jako výraz víry v transsubstanciaci, je rozhodnutí založeno na autoritě církevní instituce, která dostala pověření od  samotného Krista.

22. června betlémský kazatel napsal přátelům do Čech ujištění, že nic neodvolal a že chce v poznané pravdě vytrvat až do potupné smrti na hranici.