Myšlenka na den

To bylo opravdu hezké, jak jsem včera hned u první osoby, kterou jsem přede dveřmi bytu potkala, mohla začít nacvičovat změnu myšlení. Dostala jsem se k tomu prakticky až večer. Při chvíli klidu jsem si zase něco o pokání přečetla a narazila jsem na tuto větu: Bible nám také říká, že opravdové pokání vede k změně chování.

Pokání jako změna v přemýšlení je asi jedna z nejobtížnějších disciplín, co znám. Jak se dá změnit myšlení? Mám dojem, že myšlenky v mém mozku mají už vyryté nějaké dráhy, po nichž se pohybují a zdá se mi skoro nemožné je vykolejit. Jak se to dá provést? Vůbec se mi nechtělo přemýšlet o sousedce, kterou jsem považovala za nesnesitelnou. Nebýt mé touhy být Bohu blíž a všem těm souvislostem, které se z ní vyvinuly, nikdy bych se jí nechtěla zabývat. Ale vypadalo to, že přesně toto, má Bůh na mysli. Nepředstavovala jsem si, že to bude velká legrace, nebo procházka růžovým sadem, ale přece jen se mi nechtělo se touto paní zabývat.

„No dobře,“ řekla jsem sama sobě nahlas, „pojďme do toho.“ Zavřela jsem oči a v klidu a tichu jsem chvíli seděla. Napadlo mě, že bych jí mohla pro začátek jen tak neutrálně požehnat. Představila jsem si v mysli její sevřenou tvář, oči bez záře, rty bez úsměvu a fakt mi jí bylo líto. Byla bych chtěla najít pro její život nějaké polehčující okolnosti, ale žádné jsem nemohla najít. Neznala jsem mnoho detailů, jen co tak člověk o svých nejbližších sousedech může zjistit pouhým necíleným pozorováním. Nedařilo se mi najít žádný důvod ke vzniku sympatií. Byla mi prostě protivná. No tak jsem jí požehnala. Krátce jsem se za ni pomodlila.

Seděla jsem dál a nevěděla, co si počít. Je to už všechno? Zvládla jsem celou svou dnešní lekci výuky o „blíže“? Pak mě napadlo, že možná ji já sama nemusím hned rovnou milovat. Třeba bude pro začátek stačit, že na ni budu pohlížet jako na někoho, koho miluje Bůh. Pak uvidíme.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.