Myšlenka na den

Bible říká, že člověk by si měl více vážit kárání od přítele než lichotek od pochlebovačů. Je to ale těžké. Já si moc ráda poslechnu, jak jsem skvělá, hodná, krásná a šikovná. A asi jako každému se mi nechce naslouchat, jak jsem měla spíš mlčet než mluvit, jak jsem byla necitlivá a zranila jsem něčí city. Jak jsem reagovala pyšně a prchlivě, no prostě nechci slyšet pravdu.

Nevím, jestli je možné se to nějak naučit. Pořád ještě se mi kroutí uši a lehce se mi svírá žaludek, když dojde na ono slavné kárání od přítele. Už jsem dost stará na to, abych to dokázala pokorně a ochotně vyslechnout, nebránit se a neprotestovat. Tím bych jen dala najevo, že zase tolik rozumu jsem ještě nepobrala. Cožpak o to, rozumem vím spoustu věcí. Učila jsem se nazpaměť některé verše z bible a tenhle z knihy přísloví mezi nimi byl také. Když přijde ta situace a mně se chce brečet, protože vidím, že můj kárající přítel má pravdu a já jsem to zase zvorala a je mi to líto, zkouším si v duchu ten verš připomenout. Je lepší, abych věděla, že něco nebylo v pořádku, než kdyby mi lhali, že jsem skvělá a pak za dveřmi jen pokrčili rameny. Je to s ní marné, nesnese pravdu, není schopná přijmout napomenutí. Je to nejspíš to nejtěžší učení, co může být. A nevím, jestli s ním budu kdy hotová. Nemám ráda bolest, kterou mi působí zklamání z vlastních selhání a stud za vlastní nedokonalost, kterou vidí někdo druhý. Jenže bez některé bolesti se nelze posunout. 

A tak kdybyste na mně něco viděli, přátelé, přijďte mi to říct. Dobře vím, že ani vaše část není snadná. Jak to zformulovat, abychom se jí nedotkli a nezranili ji? Však se známe.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.