Myšlenka na den

Když jsem sama byla matkou malých dětí, často mi v zapeklitých výchovných situacích pomáhalo položit si otázku: Co je cílem výchovy? Dost mi to dávalo nadhled a poskytovalo orientaci v problému. Čeho chci svou výchovou dosáhnout? Jaké děti chci vychovat? Čeho dosáhnu neodvolatelným lpěním na svých nárocích? Nebude malý ústupek, větší míra svobody a zodpovědnosti spíše tím pravým prostředkem k cíli výchovy – samostatností dětí? Nebo má důslednost právě v této situaci dává v souvislosti s cílem větší smysl?

Zvažovali jsme například, zda mladší dceru nutit do hudebních lekcí, protože ji zjevně nebavily, nerada cvičila a nijak se nám nedařilo probudit v ní nadšení pro hru na nějaký hudební nástroj. Do určitého věku jsme viděli, že cvičením na klavír se učí ještě i dalším dovednostem než jen vyťukávání nějakých písniček a prstových cvičení. Měli jsme za to, že tato pravidelná povinnost je součástí základního vzdělání a trvali jsme na pravidelném cvičení na klavír. Od šesté třídy jsme ji této povinnosti zprostili, protože si nepřála pokračovat. Tehdy jsme to vyhodnotili tak, že co mohla načerpat, snad načerpala. Dále by pro ni byla disciplína hraní na klavír jen bitevním polem pro šarvátky s námi rodiči a neočekávali jsme, že by si hru na klavír oblíbila. Její autonomnost a naše vzájemné dobré vztahy převážily. Cíl se změnil, protože s rostoucím věkem se změnily okolnosti.

Tuto zkušenost zkouším aplikovat i na sebe. Mám se do něčeho pustit? Souvisí to nějak s cílem mého života? Co je vlastně cílem? Nezměnil se během plynoucího času a proměně okolností? A jenom tak nesměle se odvažuju optat: Bože, co je tvým cílem mé výchovy?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.