Myšlenka na den

Nejhorší je, když se snažím kriticky myslet, na něco přijdu a jsem pyšná, jak jsem na to kápla. Tak ráda bych se svým ostrým postřehem vytáhla a pomohla nějakému nebožákovi v jeho růstu. Vím však velmi dobře, že to nemohu udělat. Nedokážu své skvostné postřehy sdělit s láskou. Je to proto, že mě ten člověk štve nebo nějak provokuje. Mohu mít i nějakou jinou překážku ve vztahu k němu a ta vylučuje můj laskavý přístup. I kdybych měla stokrát pravdu, není mi to nic platné. Nechci být kritizující, chci být kritická. A to, jak už víme, je dost velký rozdíl.Co s tím?

Nejlépe se mi osvědčilo nic neříkat. Zranění na duši mohu způsobit i nevědomky, tak vědomému necitlivému přístupu se chci určitě vyhnout. Neznamená to, že se vzdávám kritického myšlení a stávám se nekritickou nebo neupřímnou, protože nic neříkám. Znamená to, že počkám, až se můj vztah změní. No, on se sám od sebe nezmění, to já pro to musím něco udělat. Neznám nic lepšího než se za toho člověka modlit, žehnat mu a možná se s ním také blíže seznámit. To všechno dohromady mi pomůže mít ho ráda. Když se za někoho modlím, vždycky ho mám pak ráda. Nevím, jak se to děje, ale je to tak. Se změněným postojem mohu dotyčnému člověku sdělit své postřehy, ale už to bude jiné. Já budu jiná. A pak také může být jiná jeho reakce.

Ono to může někdy docela trvat. Jenže v ničem jiném se nám trpělivost tak nevyplatí, jako v podobných případech. Věřte mi. Můžete získat vřelé přátelství a stát se důležitým motivátorem pro život někoho druhého. A to za to stojí.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.