Myšlenka na den

Mám kamarádku, mladou krásnou ženskou, která je druhým rokem vdaná. Je ještě pořád tak trochu novomanželkou, ale už zkušenou. Manželský stav jí nesmírně svědčí. Vypadá čím dál líp. Asi to je tím, že je milovaná.

Nedávno jsem si chvíli povídala s jejím manželem. Bavili jsme se o rozdílných biorytmech u partnerů v manželských párech a jak je to někdy problematické sladit dohromady. Shodli jsme se, že my oba jsme ve vztahu k našim manželským partnerům ti ranní, ti skřivani. On se lehce usmíval a říkal, že vstává z nich obou první. Sice chodí do práce na pozdější hodinu než jeho manželka, ale vyhovuje mu vstát si a prožít klidné pomalé ráno. Říkal, že Bára chodí na dřívější čas, ale vstává později. Prozradil, že si jeho manželka dává na vypravení do práce půlhodinu. S jiskřičkou v oku podotkl, že z té půlhodiny asi dvacet minut leze z postele. No a za deset minut stihne všechno ostatní. Velmi skromně a skoro jakoby nerad mi sdělil, že jí chystá s sebou do práce snídani. Doma by se najíst přece nestihla.

Ach. Úplně mě to dojalo. Skoro jsem té Báře začala závidět. To je přece taková krása. Znám spoustu žen, které pravidelně ráno chystají svačiny do práce svým manželům a libovolnému počtu dětí. Znám pár žen, kterým jejich manželé nosí ráno kávu do postele. Ale asi neznám žádnou další ženu, která by dostávala snídani připravenou manželem s sebou na cestu do práce. Není divu, že tak kvete. Je evidentní, že je milovaná. Je živoucím důkazem pravdivosti rčení, že láska prochází žaludkem.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.