Myšlenka na den

Malé děti pijí mlíčko a papají kašičku. Hutnější jídlo by jim neprospělo. Nemají ještě zoubky, nepokousaly by nic tužšího. Apoštol Pavel píše ve svém prvním listu do Korintu, že nově obrácení musejí jako duchovní stravu dostávat také jen mlíčko. Hutnější pokrm je vyhrazen těm, kdo už mají nějaké duchovní zkušenosti a kašičce navykli. On tam těm svým učedníkům tak trochu vytýká, že pořád jen papají kašičku a živí se tím lehkým, povzbuzujícím a snadným, co následování Krista nabízí. Jsou tu však i další disciplíny, v nichž se potřebujeme zdokonalit a obstát v nich. Popisuje své dílo jako stavbu chrámu.

On položil v jejich srdcích základ víry a odešel. Jiní kazatelé a učitelé vyučovali tyto nově obrácené lidi dalším pravdám a obrazně stavěli na Pavlově základě z obrácených lidí osobní chrámy, jejichž kvalitu Bůh časem prověří. Považuje za samozřejmost, že každé dítě vyroste a dospěje, na každé základové desce se zaskví budova chrámu. Někteří z obrácených však dospět netoužili. Chtěli zůstat dětmi věčně a živit se jen mlíčkem a kašičkou. Pavel to označuje za něco zcela nepřirozeného. Píše o jejich tělech jako o chrámech Ducha. V takových prostorách se dějí jen bohulibé věci. V chrámu Ducha svatého, našem těle, uctíváme Boha, obětujeme a přimlouváme se, sytíme hladové, těšíme smutné a poskytujeme útočiště pronásledovaným. Rozvazujeme pouta vězněným a ošetřujeme zraněné. Takové činnosti nevykonávají děti na mlíčku a kašičce. Takové poslání náleží dospělým věřícím, těm, kteří už vyrostli a konzumují hutnější pokrm. Někteří se mu brání. Nechtějí být velcí. Možná je jim namáhavé kousat, možná neovládají příbor. Ve dvou letech to je přirozené, ve dvaceti už je to ostuda. Dospívat je čestný úkol. Toužím po tom stát se krásným chrámem. Ušlechtilou stavbou, kde uctívání půjde samo, příjemným prostorem, kde každý najde potravu, pokoj a uzdravení. Jíst věčně kašičku netoužím. A vy?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.