Myšlenka na den

Vybírat dárek pro někoho, kdo už tu není, je hrozně zajímavé. Moje maminka umřela před pár lety a narozeniny měla v červenci jako já. Když se blíží to datum, vždycky mě napadne přemýšlet o tom, jaký dárek bych jí vybírala. Zdá se mi zvláštní, že na ni myslím víc teď, kdy je po smrti, než za jejího života.

Nelituju něčeho, co jsem neudělala, neprožívám smutek z nějakých promarněných příležitostí. Dost jsem se snažila, abych ji navštěvovala, abychom jí s dcerami pravidelně psaly, abych jí vždycky dala dárek nebo ji pozvala na oslavu nebo nějakou mimořádnou událost. Nevyčítám si, nepočítám, jestli toho bylo dost. Rozhodně jsem ji vícekrát pozvala, než ona skutečně na návštěvu přijela. Tehdy jsem se obávala, že mi nebude líto, až umře. Tím by bylo definitivně potvrzeno, že jsem ji neměla ráda. Jenomže překvapivě mi to líto bylo a cítila jsem smutek. Takže se naopak ukázalo jako pravdivé, že kdo jedná, jako by miloval, ten miluje.

Dnes by měla moje maminka narozeniny. Rozsvítím si večer na balkoně svíčku, možná si budu prohlížet staré album s fotkami z mého dětství, kde je maminka mladší než nyní já. Třeba si naliju skleničku a připiju jí. Budu si vybavovat hezké vzpomínky. Kdyby přišla i nějaká smutná a nehezká, nebudu se jí obírat. Jsou to přece narozeniny. Kytku bych jí určitě koupila, vždycky měla ráda květiny, ale na její hrob je to teď daleko. Mám nápad. Nějakou krásnou kytici koupím a dám ji někomu jinému. Kamarádce, sousedce nebo někomu, koho náhodou potkám. Aby se ta radost neztratila.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.