Myšlenka na den

Některé dny mě to ani nenapadne. Vstávám a hned jsem pohlcena vírem nápadů. Vrhám se do činností a nadšeně vyhlížím, co ten den přinese. Nepřemýšlím hned zrána o věčnosti a vděčnosti. Oblékám se a vyrážím na trh pro čerstvou zeleninu. Ráno je nejhojnější výběr. Nebo balím plavky a ručník a jdu si zaplavat. Ráno je v bazénu nejmíň lidí. Přesto v létě častěji než v jiných ročních obdobích si nějak zřetelněji uvědomuju nádheru tohoto života, zastavuju se v údivu nad tím a mám puzení slavit. Co konkrétního? Nevím.

Letní ráno mi přijde tak krásné se svými slunečními paprsky, zpěvem ptáků nebo vůní květin, že mám potřebu na to nějak reagovat. Jak ale odpovědět na přirozenou nádheru běžných všedních věcí? Jak to oslavit? Copak k tomu lze ještě něco přidat? Objevila jsem, že lze.

Zavazuju se, že z každého nákupu čerstvé zeleniny vytvořím skvostné jídlo. Každý svazek květin, které na trhu koupím, co nejkrásněji naaranžuju, aby krása květin dokonale vynikla. Nenechám nic zkazit a pokusím se zdůraznit chuť nebo krásu těch Božích darů. A pak si dám pečlivý pozor, abych se patřičně soustředila na vychutnávání. Protože i jíst se dá nedbale. U jídla se dá číst kniha nebo noviny, luštit sudoku, hádat se s manželem, telefonovat, nebo něco řešit. Člověk se nesoustředí na jídlo a jeho chutě, vůně, barvy a tvary. Jen to do sebe hází a myslí na jiné věci. A to bych považovala za pohrdání křehkou cuketou, zářivými rajčaty, voňavým česnekem, slaďoučkým hráškem nebo barevnou paprikou. To by nebyla žádná oslava. Chce to radostné, vděčné vychutnávání.

Rozumíte, k čemu vás zvu? Vděčně vychutnejte všechno, co můžete. To je oslava života jak vyšitá, ne? 

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.