Myšlenka na den

Když jsem byla maminkou na plný úvazek, čímž myslím, že péče o děti byla mým hlavním zaměstnáním, koníčkem i službou, bylo mi mé životní určení jasné. Starám se o děti a domácnost. Bylo toho docela dost. Spousta drobných úkolů od rána do večera, neustále jsem věnovala plnou pozornost otázkám, požadavkům, nárokům, úkolům a potřebám dětí. Připadala jsem si často jako plavec, který plave kraulem. Má většinou hlavu pod vodou a moc nedokáže kontrolovat svůj směr. S důvěrou plave a plave a možná ani přesně neví, kam. Čas od času jsem potřebovala zvednout hlavu nad hladinu a zkontrolovat, kde je cíl? Kam vlastně plavu? Co je za tím souhrnem všech úkolů a činností za smysl?

Člověk jako maminka pořád něco dělá. Češe culíčky, hledá dudlík, vaří kakao, obléká panenku, věší prádlo, tahá kočárek, balí svačinu, dělá bábovky na písku, recituje říkadla a zpívá písničky, rozsuzuje spory, vysvětluje, proč se něco musí a proč se něco nesmí, vytírá podlahu a nakupuje zdravé potraviny. Pofouká odřené kolínko, převleče pobryndané tričko, zaváže mašli, přebalí mimino, vyleje nočník. Pak vodí děti do školky a učí je přecházet ulici, hrát si s ostatními, čte pohádky, kreslí princezny a vlaky. Ukazuje, jak se jezdí na koloběžce a jak na kole. Vysvětluje písmenka a noty. Co to vlastně dělám, ptá se sama sebe? Kam plavu? Co je cílem toho všeho, co pořád dělám? A tak dojde k poznání, že cílem výchovy je samostatnost. Naučit děti všemu, co považuju za podstatné, aby mě nepotřebovaly. To je cíl. Plavu k němu? Držím směr?

Teď jsem v období mezi maminkou a babičkou. Děti už odešly z domova, ale vnoučata ještě nemáme. Jinak je to stejné. Plavu a občas musím vystrčit hlavu nad hladinu, abych zkontrolovala, jestli držím směr. Kam plavu? Co je teď mým cílem? Proti stárnutí nic neudělám, ale dozrávání mohu ovlivnit.

Kam plavete vy? Víte to?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.